Léčí v zapomenutém světě, fotograf Šibík je zachytil

Neznají překážky, pouštějí se do boje se zákeřnými nemocemi. Lékaři bez hranic. Jejich práci v afrických zemích zachytil fotograf Jan Šibík, teď ji představuje výstavou Zapomenuté světy.

Expozice začíná v pátek 6. června a trvá pouhých devět dní. Vystavena bude na ve stanech na pražském náměstí Míru denně od 11 do 19 hodin, vstup je zdarma.

Fotograf Šibík, který za svoji práci získal desítky prestižních ocenění - včetně uznání na World Press Photo, se v loni v září vydal za lékaři do Afriky, při cestách zachytil dva světy.

Nejprve zaznamenal boj lékařů s opomíjenou nemocí leishmaniózou (též kalaazar) v Keni. "Rostoucí hrozbou je kombinované onemocnění leishmaniózou a HIV/AIDS. Protože obě onemocnění napadají imunitní systém, tělo bojuje s infekcemi mnohem obtížněji a léčba je tak mnohem méně efektivní," vysvětluje lékařka Irena Rusnoková.

Leishmanióza / kalaazar

Leishmanióza je parazitické onemocnění přenášené některými druhy bodavého hmyzu žijícími v tropickém a subtropickém pásmu. Vyskytuje se v 88 zemích, kde ohrožuje 350 milionů lidí. Ročně se jí nakazí asi 2 miliony lidí a kolem 60 000 lidí na ni zemře.
Nejvážnější formou nemoci je viscerální leishmanióza, známá též jako kalaazar, při níž parazit napadá imunitní systém. Bez léčby je tato nemoc smrtelná. Ročně se jí nakazí asi půl milionu lidí.

Leishmanióza postihuje zejména chudé komunity v izolovaných oblastech, obzvláště tíživě tehdy, pokud jí doposud nebyly vystaveny a válka či hladomor je vyhnaly do endemických oblastí. Je schopna vyhubit celé vesnice.

Zdroj: Lékaři bez hranic

Poté se přesunul do Ugandy. Tamní dvacetiletá válka donutila více než jeden a půl milionu lidí opustit domovy a najít si náhradní v uprchlických táborech. Na 400 tisíc z celkového počtu 470 tisíc obyvatel regionu Gulu žije v některém z 53 uprchlických táborů.

Uprchlíci / vysídlení

Ve světě je 33 milionů lidí, kteří před válečnými konflikty či přírodními katastrofami uprchli ze svých domovů. 12 milionů lidí uprchlo do cizí země, kde jsou – alespoň formálně – pod ochranou mezinárodního práva a institucí.

Jedendvacet milionů lidí je na útěku ve vlastní zemi, jsou to tzv. vnitřně vysídlené osoby. Protože nepřekročili hranice své země, nemohou být označeni za uprchlíky a tedy ani nepožívají takové ochrany - postarat by se o ně měla jejich vlastní země. Nejvyšší počet vnitřně vysídlených osob je v současnosti v Súdánu (5 mil.), Kolumbii (přes 2 mil.) a v Ugandě (1,6 mil.).

Lékaři se zde soustřeďují především na léčbu HIV/AIDS a tuberkulózy. Kromě fyzické pomoci se stejnou měrou starají i o duševní stav obětí násilí.

Lékaři bez hranic
Nezávislá mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace poskytuje akutní zdravotnickou pomoc lidem postiženým ozbrojenými konflikty, epidemiemi či přírodními katastrofami a lidem vyloučeným ze zdravotní péče. V zemích, ve kterých nefungují či chybějí zdravotnické struktury, provozují Lékaři bez hranic kliniky, vykonávají chirurgické operace, bojují s epidemiemi, provádějí očkovací kampaně nebo školí místní personál.

Kromě toho také zabezpečují provoz výživových center pro podvyživené děti či programy psychologické pomoci obětem násilí. Ruku v ruce s lékařskou péčí jde i závazek podávat "svědectví" – povinnost vypovídat o příčinách utrpení a překážkách, které brání v poskytování pomoci.