Sedíme v kavárně ve Velkém Meziříčí, na nádvoří vašeho opraveného paláce. Jakou má vlastně historii?
Sahá až do roku 1578. Byly tady hudební škola, pivovar a nakonec vietnamská tržnice. V nádherných sálech prodávali oblečení, krásné parkety byly pokryté linoleem, omítky poničené, krásné trámy schované pod sádrokartonem. Museli jsme začít opravdu zgruntu, dva roky jsme to dávali dohromady.
Jednou mě navštívili policisté, abych rozsoudil, co je ode mě a co je padělek. A jeden z nich povídá: „Proberte se tady tím a pak se pojďte podívat na tu sračku, co máme tamhle, to jste určitě nedělal vy.“ A to byl jediný obraz v té záplavě padělků, který jsem namaloval já.
