Důvodů, proč Kamaráda, jednoho z našich pravděpodobně nejlepších současných krajinářů, zařadit mezi světovou fotografickou elitu, je několik.
Mezi ty nejpádnější patří jeho důsledná, nekompromisní, a hlavně podařená snaha o dokonalost. Kompoziční, technická a technologická preciznost, efektní, ale harmonická barevnost spolu s nezvykle rozměrným formátem jsou hlavními atributy Kamarádových fotografií.
A současně i největšími riziky. Jako by dokonalost jeho snímků budila podezření. Nejsou příliš vyumělkované, kýčovité, podbízivé? Z toho všeho by bylo samozřejmě možné Kamaráda při povrchním vnímání podezřívat. Jeho fotografické obrazy skutečně působí jako ateliérová díla, na kterých jako by pracoval tým vizážistů, osvětlovačů, retušérů, koloristů.
Ale celý Kamarádův tým je fotograf sám, který si ke všem tvůrčím profesím přibírá ještě funkci horského šerpy, optického mechanika, počítačového mága a digitálního tiskaře. A přidává ještě jednu vlastnost navíc absolutní zaujetí svou prací, svým modelem krajinou.
Výsledkem jsou obrazy nezvyklé síly, přitažlivosti, vizuálního magnetismu, které si i skeptického, okoralého a unaveného diváka podmaní a nadlouho se mu vryjí do paměti.
Současná Kamarádova výstava představuje kolekci více než čtyřiceti fotografií obřího formátu 1,5x1,5 metru. Vedle známých snímků z Peru, Mexika nebo Bolívie vystavuje autor poprvé zvětšeniny ze své zatím poslední cesty po jihoafrické Namibii.
A právě na této sérii dokazuje, že nejen jeho technická zdatnost, ale i subjektivní vnímání krajiny nabývá na působivosti.
Škoda jen, že úzká, omšelá klášterní chodba, s rušivými světelnými podmínkami, které se zlepší až po setmění, neposkytla Kamarádovým obrazům lepší kulisu. A ještě jedno postesknutí je potřeba zmínit. Mnoho návštěvníků by jistě potěšil i skromný katalog, kde by kromě fotografií dostalo prostor i autorovo svérázné líčení dobrodružné a dramatické cesty za působivými snímky.
