„Jeho umělecká pozůstalost si vydobyla své místo v českém novodobém umění. Pod rouškou střízlivé mluvy tvarů, linií a barevných ploch jeho malířských pláten se skrývá silná citová kapacita, která se navenek projevila především touhou po harmonii, což nelze chápat jen v užším slova smyslu jako fenomén ryze výtvarný, ale zároveň jako výraz vlastního smyslu umělcova poselství,“ charakterizuje pořadatel dílo brněnského rodáka.
Galerista Michal Matěj o něm pak říká: „Podle mě je to poslední mohykán minulého století. Narodil se v roce 1908 a zemřel 1994. Bohužel vzhledem k jeho protirežimnímu smýšlení v Československu nebyl tak populární a nedali mu šanci.“ Sbírku Vohrabalových děl začal budovat z kraje devadesátých let. Po výstavě, kde bylo k vidění asi 135 obrazů doplnily ještě práce Manuela Martineze, Ebipa Serafedina a Ladislava Hodného.
