Výstava nazvaná Planeta Eden, kterou chystají na začátek května kurátoři Ivan Adamovič a Tomáš Pospiszyl do brněnského Domu umění a posléze do pražského DOX, ukáže, jak si autoři komunistického Československa představovali svět zítřka. A představí mimo jiné i nikdy nevystavené práce Zdeňka Buriana.
"Burian představuje československý fenomén dobrodružné ilustrace. Vyrostlo na něm víc generací, ale zejména pro generace dospívající v dobách totalitního režimu suplovaly jeho výtvory cestovatelské nebo tulácké ambice," vysvětluje Milan Krejčí, který je i autorem stati o Zdeňku Burianovi v katalogu, jenž k výstavě vychází. Zanedbatelný není však ani fakt, že Burianovy ilustrace podnítily u mnohých dospívajících zájem o život v pravěku nebo o etnografii.
Z výstavy Planeta Eden - jedna z předsádek pro třídílnou publikaci Vesmír, Zem a člověk (1961)
Z výstavy Planeta Eden - ilustrace k povídce Vlastislava Tomana Bludný Holanďan, Pionýr 1963–1964.
Burian začínal ilustracemi k Verneovým románům ve dvacátých letech a pokračoval v nich i za protektorátu. Po únoru 1948 však bylo nakladatelství, které Verna vydávalo a s Burianem spolupracovalo, znárodněno a z plánů sešlo. "Nakladatelův archiv se ocitl v Památníku národního písemnictví a s ním i Burianovy už hotové kresby. Některé pak vyšly coby ilustrace ke knihám vydaným Státním nakladatelstvím dětské knihy," popisuje Krejčí.
Burian se podle něj vždycky snažil být nepolitický, což však v tehdejším Československu nebylo jednoduché. Paradoxně byly jeho kvaše začátkem padesátých let označeny za příliš "amerikánské". Poté však začal ilustrovat časopis Pionýr, v němž už jsou jeho kresby plné nejenom dobrodružných světů, pravěkých ještěrů a vesmírných korábů, ale občas i - pionýrů.
Z výstavy Planeta Eden - Burianova vize mimozemských plavidel v románu Přátelé z Hadonoše.
I dětské časopisy byly poznamenané soubojem o dobývání vesmíru. A tak v roce 1959 mohl Burian zobrazit první přistání sovětské sondy na Měsíci. Jednu z posledních vesmírných ilustrací dělal Burian pro italskou publikaci v roce 1971 - za kosmonautem je vidět startující raketu a část odpalovací rampy. Je zřejmé, že Burianovi posloužily za vzor skafandry americké mise Apollo.
Od Buriana k Neználkovi
Kniha k výstavě Planeta Eden představí i Burianovy dobrodružné ilustrace ke slavnému Tarzanovi. Přitom Burian na konci šedesátých let prý nejprve odmítl Burroughsova Tarzana ilustrovat s tím, že jde o příliš pokleslou literaturu, že Kiplingův Mauglí je literárně mnohem zdařilejší. Začít na pokračování vydávat americký příběh o Tarzanovi bylo tehdy odvážné. Ke každému dílu nakonec vytvářel Burian jednu velkou a jednu menší ilustraci technikou kvaše.
Planeta Eden se však zdaleka nesoustředí jen na práci Zdeňka Buriana, ale také na Teodora Rotrekla, Adolfa Hoffmeistera, fenomén Neználka či filmový plakát - mezi nejvýraznější sci-fi té doby patřil seriál Návštěvníci s kostýmy Theodora Pištěka či film Zítra vstanu a opařím se čajem.
Z výstavy Planeta Eden - originální kvaš k ilustraci k románu Vladimíra Babuly Planeta tří sluncí (1955)
Kromě popkultury se však kurátoři věnovali i "vážnému" umění . "Dnes jsou tehdejší představy o budoucnosti nahlíženy se směsí soucitu, pobouření a nostalgie. Ale tehdy se skutečně zdálo, že migrace do okolního vesmíru je záležitostí nejbližšího desetiletí," vysvětluje kurátor Tomáš Pospiszyl.
Cílem výstavy i publikace je podle něj evokovat tehdejší představu o budoucnosti, kterou právě teď žijeme.
