Florencie sice dala světu renesanci a byla jedním z nejvýznamnějších center manýrismu, ale od konce 16. století ztrácela na důležitosti. Žádný z velkých mistrů italského baroka ve městě dlouhodobě nepůsobil a je diskutabilní, zda je vůbec možné o florentském barokním umění hovořit jako o samostatné škole. Vzhledem k charakteru prezentovaného souboru by se také více hodil název „Prošli Florencií“. Hanse van Aachen či Jacquese Callota rozhodně nemůžeme považovat za typické Florenťany.
Zatímco díla neapolských i benátských umělců jsou v domácích sbírkách hojně a poměrně kvalitně zastoupena, florentských prací je u nás málo. Jde navíc většinou o průměrná díla od nepříliš významných umělců. Ačkoliv Ladislav Daniel hovoří o florentském malířství 17. století jako o dosud nedoceněném fenoménu, z vystavených obrazů stejně nejvíce upoutají portréty Agnola Bronzina a práce jeho žáka Alessandra Alloriho, tedy ještě manýristická díla.
Snaha spojit díla manýristická a barokní v jediný celek však nevyznívá přesvědčivě. Manýristická tradice hrála totiž v tvorbě florentských umělců 17. století menší roli než vliv soudobých římských či neapolských mistrů. Zařazení Bronzinových obrazů, dobře známých ze stálé expozice Národní galerie, a děl rudolfínského umění tak působí dojmem poněkud umělé snahy dodat výstavě na atraktivitě.
Největším zážitkem z expozice je tak nakonec asi návštěva přilehlé Valdštejnské zahrady jednak se sochami Adriena de Vries, žáka florentského manýristického virtuosa Giambologny, jednak se salou terrenou, již - stejně jako další místnosti Valdštejnova paláce - freskami vyzdobil ani ne dvacetiletý Florenťan Baccio del Bianco. Na výstavu s hrdým názvem Florenťané - Umění z doby medicejských velkovévodů to je však přece jen málo.
Florenťané - Umění z doby medicejských velkovévodů |
Koncepce Ladislav Daniel |
Reprízy |
Muzeum umění Olomouc 26. září 2002 - 5. ledna 2003 |
Florenťané - foto 2 |
Florenťané - foto 1 |