Když se budeme ptát dál, většina lidí znejistí. O co v Máji jde? Co se v něm stalo? Kdo je Vilém? Jarmila? Kde se vzal Hynek? Kdo si to pamatuje? Po pravdě řečeno, jak jsme zjistili z letmého průzkumu, skoro nikdo.
Magazín DNES připravil "májový" projekt: příběh lásky, zrady, zločinu a trestu, tento poklad české literatury, v pěti fotografiích. Chtěli jsme být styloví i v detailech. Ti dva mladí lidé, kteří hrají Jarmilu a Viléma, se skutečně jmenují jako legendární postavy z básně. Jarmila a Vilém, Vilém a Jarmila.
Co se v Máji stalo?
Jarmila za májového večera čeká na břehu jezera na Viléma, svého milého, jinak obávaného vůdce loupežníků. Nedočká se. Místo něj připlouvá na člunu cizí jinoch se strašnou zprávou. Jarmila si uvědomuje, že už Viléma nikdy neuvidí, a skáče ze skály.
Nyní se hlavní postavou stává Vilém, odsouzenec na smrt. Je ve vězení, protože spáchal vraždu. Ba co horšího - otcovraždu. Zabil svého otce, soka v lásce, svůdce jeho Jarmily.
|
Byl pozdní večer - první máj -večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. |
Zdrcený Vilém sedí v žaláři, rozjímá o svém osudu, loučí se a vzpomíná na Jarmilu. Smrti se děsí. Odmítá však vinu, považuje se za oběť sobeckého, nemilujícího otce. Jeho samomluvy jsou tak upřímné a dojemné, že i žalářník s ním cítí.
Mezitím loupežníci naříkají nad ztrátou svého vůdce a duchové a další nadpřirozené bytosti se v nádherných výjevech dohadují, jak uctí nešťastníkovu smrt.
Po děsivé noci přichází ještě děsivější ráno. Vilém je odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Jeho smrt je popsána velice sugestivně. Kat máchne prudce mečem a oddělí hlavu od těla. To je pak ještě lámáno v kole.
Sedm let po tragických událostech, přichází poutník Hynek, který představuje Máchu samého. Když uvidí kostlivce v kole, je zděšen a s Vilémem se ztotožňuje.
"... na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal..."
Vydal Máj - a zemřel
Stojí za to si v klidu přečíst Máj celý, neberte jej jako povinnou četbu ze školy. Má virtuozní češtinu, úchvatné verše, děsivý příběh. Mistrovské dílo.
Kdo se nyní nechal zlákat a zalitoval, že Máj doma nemá, nemusí hned běžet do knihovny. Na internetu ho najdete celý, například: http://www.lupomesky.cz/maj/ Samozřejmě, báseň nelze číst v dobovém pravopise: Byl pozdnj wečer - prwnj mág -Wečernj mág - byl lásky čas.
Hrdliččin zwal ku lásce hlas, Kde borowý zawáněl hág.
K.H.Mácha*16.11.1810. Vystudoval práva a nastoupil jako advokátní praktikant v Litoměřicích. Za studií hrál ochotnické divadlo, kde potkal Eleonorou (Lori) Šomkovou. Měli spolu nemanželského syna. Když pomáhal hasit požár v Litoměřicích, nachladil se, možná se i napil závadné vody. Zemřel 6.11. 1836, pohřeb měl v den, kdy se měl s Lori brát. Máj poprvé vyšel 23. 4. 1836, vydal ho sám autor v nákladu 600 výtisků. |
Dnes si můžeme Máj přečíst tak, že si na něm člověk nezláme jazyk. Převod do moderní češtiny mu neublížil, naopak jeho krása ještě vynikla. Příklad za všechny: když je Vilém ve vězení v řetězech, Mácha používá písmena "r" a "ř" tak, že máme pocit, že řetězy přímo řinčí: Strážného vzbudil strašný hřmot, jejž řetězů činí padání...
Dalším příkladem zvukomalby je opakování samohlásek ve verši "vše lazurným se pláštěm krylo". Profesor Karel Hausenblas, jeden z největších bohemistů minulého století, ho považoval za zvukově nejdokonalejší verš v české poezii všech dob.
Máj byl mnohokrát přeložen, například do čínštiny. Možná překvapí, jak byl Mácha mladý, když Máj napsal a vydal, stejně jako to, že krátce poté zemřel.
