Vieweghova pouť mezi detektivy

  • 17
Praha Na jeho díla čeká česká veřejnost nedočkavě. Kde jsou časy, v nichž zápasil s pochybnostmi, zda má psaní vůbec smysl. Kdy se obával, zda jeho prvotina Názory na vraždu vůbec vyjde a zda celé prázdniny neobětoval psaní zbytečně. Kdy u Báječných let pod psa smutně předpokládal, že se prodá nejvýš tři tisíce výtisků.

V nákladu na domácí poměry a českého autora téměř neuvěřitelném jde dnes na pulty knihkupectví dvanáctá kniha Michala Viewegha Případ nevěrné Kláry. Třicet tisíc exemplářů z oné várky vydává brněnské nakladatelství Petrov, deset tisíc Knižní klub. Viewegh svou knihu podpoří zítřejším čtením v PEN-klubu a o den později autogramiádou v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici.

Hrdinou románu je populární spisovatel Norbert Černý, který svou výrazně mladší půvabnou partnerku podezírá ze záletů a obrátí se na soukromého detektiva Denise Pravdu. Jde o případ dílem detektivní, dílem milostný a dílem sebeironický. Jak však autor podotýká, ne autobiografický. "Ano, připouštím, že jsem občas v životě žárlil, jako každý druhý chlap, ale nikdy jsem nebyl tak paranoidní, abych si najal soukromého detektiva." Viewegh však připouští, že žárlivost je démon, který člověka může zahnat až ke krajnostem.

Inspirace k tématu byla prozaická. Boris Dočekal z nakladatelství Listen spisovatele před dvěma roky požádal, aby mu do antologie Miluj mě víc přispěl milostnou povídkou na téma starší chlap, mladší ženská. Viewegh napsal povídku o žárlivosti nazvanou Sauna. "To téma mě ale nepřestalo zajímat ani po jejím dopsání. Tušil jsem, že by to šlo udělat na větší ploše a z jiného úhlu, jako vážnější téma. Onen spisovatel, protagonista románu, sice ví, že mít rád neznamená vlastnit, a dovede si ze své žárlivosti při psaní utahovat, ale ve skutečném životě nadhled ztrácí a chová se hystericky." Viewegh nakonec zařadil do nového románu i původní, již publikovanou povídku.

Kromě prvku napětí se novinka liší od předešlých děl i ve způsobu zpracování. Poprvé Vieweghovi nestačily vlastní či rodinné zkušenosti a začal rešeršovat - tedy tři hodiny seděl v žižkovské hospodě s detektivem, který mu rozmetával obrazy neostřílených geniálních pátračů. "Moji naivní představu ztělesňoval Colombo - solitér, který si se vším poradí sám. Při schůzce jsem pochopil, že sledování je týmová práce a jeden člověk zdaleka nestačí," líčí Viewegh, který následně připsal do své fiktivní kanceláře nové postavy.

"Dosud jsem psal o rozvedených otcích, o manželství, o sexu a o turistických zájezdech. A to všechno jsem si - připusťme - prožil," podotýká. "Jsem totiž líný a nejradši píšu o tom, co trochu znám a nemusím k tomu nic studovat. Pavel Kohout byl schopný sedět ve Vídni v knihovně a studovat pro román Katyně dějiny popravnictví. Já jsem za dobu svého vysokoškolského studia byl v univerzitní knihovně všeho všudy čtyřikrát - a vždycky mě to stresovalo."

Více než dvěstěpadesátistránkovou knihu psal čtyři měsíce. Sedm dní v týdnu, tři čtyři hodiny denně. "Je to obvyklé tempo," říká. Je však zvyklý i na ráznější tempo. Báječná léta napsal během vysokoškolských prázdnin.

Michal Viewegh, spisovatel.