Inka Machulková v roce 1965, v době svého působení v poetické vinárně Viola

Inka Machulková v roce 1965, v době svého působení v poetické vinárně Viola | foto: Host

Symbol „zlatých šedesátých“ Inka Machulková vybírá ze své minulosti

  • 0
Hlavní osobností české beatnické poezie byl bezesporu Václav Hrabě. Ve své době k němu neodmyslitelně patřily i dvě básnířky Vladimíra Čerepková a Inka Machulková. Autorský výbor básní druhé jmenované vydalo pod názvem Zamkni les a pojď nakladatelství Host.

"Básnířku Inku Machulkovou jsem nejdříve poznal jen jako legendu, která se kolem ní a celé ´české beatnické poezie´ (lze-li to tak napsat) vznášela," píše v závěrečné poznámce editor knihy Michal Jareš. "Většinou v duchu pamětnických výroků: ´Jo Machulková? To je ta, co bývala ve Viole s Hrabětem a Čerepkovou, ne?´ Jako by přišla řeč na někoho, kdo je už nesmazatelně jedním ze symbolů ´zlatých šedesátých´."

Kdo je Inka Machulková

Inka MachulkováČeská představitelka beat generation se narodila roku 1933, vystudovala chemii, literárně debutovala v roce 1963. V letech 1963–65 kmenově náležela k autorskému okruhu poetické vinárny Viola, vedené Jiřím Ostermannem, a svými verši se podílela na několika pásmech poezie a jazzu v ní uvedených (Komu patří jazz, Jazz náš vezdejší aj.). Bezprostředně po srpnové sovětské okupaci 1968 emigrovala do Německa, dodnes žije v Mnichově. V exilu publikovala jednu sbírku. Po roce 1989 se vrátila dvěma sbírkami Neúplný čas mokré trávy (2006) a Jako Šimi odpouštíme (2008) na českou literární scénu. Letos vyjde v pražském nakladatelství dybbuk nová sbírka Inky Machulkové s pracovním názvem Probuzení hráči.

Svazek Zamkni les a pojď sestavila sama Inka Machulková ze svých prvních tří dnes již prakticky nedostupných sbírek ze šedesátých a konce sedmdesátých let, kdy ve tvorbě básnířky nastala publikační pauza, tedy ze sbírek Na ostří noci (1963), Kahúčú (1969) a Kámen komediantů (1979).

Soubor byl doplněn básněmi, které autorka v šedesátých letech publikovala pouze časopisecky, i dosud nezveřejněnými skladbami psanými pro recitaci s jazzem v poetické vinárně Viola, která ve své době Machulkovou proslavila.

Z poezie Inky Machulkové

Neptejte se mě na marxistickou filozofii!
Moje město zní v hloubce
jak rozbitá kytara -

Věty v novinách, věty na schůzích
nesouhlasí s rasovým útiskem černochů
a předseda uličního výboru
odmítá bydlet v jedné vile
s cikánskou rodinou.

V Mladém světě se smějou módním návrhům od Diora
a mé spolužačky se ušklíbly,
když jsem si vzala šoféra z lásky.

Řekněte, proč pořád
hadrové babičky dojídají zbytky v automatech,
proč ještě jsou někde přitlučené cedule:

Je nebezpečné dotýkat se strun
i na zem spadlých