Jiří Černý

Jiří Černý | foto: MF DNES

S komentáři Jiřího Černého lze nesouhlasit, pomohou však tříbit postoje

  • 5
Jako další svazek volného edičního záměru Olivovníky vychází výběr sloupků a komentářů publicisty Jiřího Černého z let 2001–2008. Kniha dostala název Určitá míra facky.

Ačkoli je Jiří Černý na veřejnosti znám především jako doyen české hudební publicistiky, jeho komentáře se věnují nejen kulturnímu, ale i obecně společenskému a politickému životu. Svými názory, ale i veřejnou činností (nezapomeňme, že v listopadu 1989 byl hlavním moderátorem demonstrací na Václavském náměstí) pomohl tříbit názory zdaleka nejen na hudbu už několika generacím čtenářů i rozhlasových posluchačů.

Jiří Černý

Jiří Černý (obálka knihy Kritik bez konzervatoře)Ročník 1936, do novin píše od šestnácti let. Byl sportovním, později kulturním redaktorem. Od roku 1965 je - s výjimkou let 1990–1992, kdy šéfoval časopisu Rock & Pop - publicistou na volné noze. Spolupracuje s Českým rozhlasem a s Českou televizí, je autorem nebo spoluautorem šesti knih. Sedmá, Určitá míra facky, je už druhým výborem jeho týdenních komentářů, tentokrát psaných pro Mladou frontu Dnes (2001), Re?ex (2002–2003), Lidové noviny (2004–2007) a Hospodářské noviny (od dubna 2007 doteď). S Jaroslavem Riedelem napsal knižní životopisný rozhovor Kritik bez konzervatoře, který vyšel již ve dvou vydáních. Recenzi najdete zde.

Příspěvky, které jsou v knize shrnuty, vycházely v Mladé frontě Dnes, Reflexu, Lidových novinách a nakonec v Hospodářských novinách. Z celkového počtu téměř tří stovek vybral redaktor Miloš Voráč pro vydání v nakladatelství Galén přibližně polovinu, veden snahou nabídnout čtenáři to nejkvalitnější, co obstojí navzdory času.

"Z krásné lži nám nová naděje nevyroste" je věta, která podle vydavatele výstižně shrnuje smysl této knihy. Jiří Černý patří nejen k nejpřesnějším a nejpřesvědčivějším glosátorům doby, ale také je znám posedlostí demystifikovat lži, polopravdy či omyly, včetně svých vlastních pochybení.

Ne vždy je nutné s Černého jeho názory souhlasit. Pokaždé ale - díky autorově erudici, kterou se mu daří vměstnati do tak zkratkovitého novinářského textu jako je komentář, sloupek či fejeton - provokují k zamyšlení a často i přehodnocení vlastních postojů.

Publikace zcela volně navazuje na knihu Načerno v Českém rozhlase (Torst, 2000), v níž byly otištěny autorovy komentáře z let 1994–2000.