Básnířka Sharon Oldsová

Básnířka Sharon Oldsová | foto: Host

„Visí mu v hlubinách roucha.“ Vychází sbírka Papežův penis a jiné básně

  • 4
To, co svým dílem začali Walt Whitmann a Allen Ginsberg, už od konce sedmdesátých let dokončuje básnířka Sharon Oldsová. A přestože první kniha, kterou vydala v sedmatřiceti letech, si vysloužila i nařčení z přílišné pornografičnosti, je Oldsová hlavně básnířkou emotivnosti, jemnosti a úzkosti.

Nakladatelství Host teď vydává v češtině Oldsové vůbec první výbor z díla, jmenuje se Papežův penis a jiné básně.

„Její poezie je živelná, a jak sama říká, počíná v plicích, v celém těle, nikoliv v mozku,“ tvrdí o autorce její překladatel Milan Dežinský. Pozoruhodné je, viděno zejména z českého kontextu, že třeba knihy Živí a mrtví z roku 1983 se ve Spojených státech prodalo padesát tisíc výtisků - a to jde o sbírku poezie. Autorka má pro to jednoduché vysvětlení: není žádná myslitelka ani intelektuálka, prostě píše o životě.

Přitom zrovna její život nebyl jednoduchý, Oldsová má za sebou kruté dětství, zneužívání otcem alkoholikem, ponižování. I odtud plyne její síla mluvit otevřeně o těle i sexualitě. „Visí mu v hlubinách roucha / jemně klinkající srdce v nitru zvonu,“ píše v básni Papežův penis, podle které se celý český výbor jmenuje.

Dva překlady

Sharon Oldsová se narodila v Kalifornii v roce 1942, debutovala na počátku osmdesátých let, její poslední sbírka nazvaná Skok jelena pochází z roku 2012. O rok později za ni získala Pulitzerovu cenu, tedy jedno z nejprestižnějších literárních vyznamenání. A jako první žena získala i básnickou Cenu T. S. Eliota.

Oldsová však není jen literátkou, ale i sveřepou kritičkou politických názorů. V roce 2005 se odmítla účastnit snídaně v Bílém domě, protože nesouhlasila s postojem Bushovy administrativy vůči Iráku. Snídaně na pozvání Laury Bushové se přitom měla konat v souvislosti s národním literárním festivalem, kde by Oldsová četla své dílo pětaosmdesátitisícovému davu. Americká média tehdy zveřejnila básnířčin otevřený dopis, v němž svoji neúčast vysvětluje. Píše tu mimo jiné: „Myslela jsem na čistý ubrus, lesknoucí se nože a svíčky, a na to nemám žaludek.“

České vydání knihy je poněkud kuriózní, dílo Sharon Oldsové totiž oslovilo paralelně nejenom Milana Dežinského, ale i překladatelku Yvetu Shanfeldovou, oba na básních pracovali několik let, aniž by o sobě navzájem věděli. Zkontaktovali se až před sedmi lety, když Shanfeldová některé překlady zveřejnila časopisecky. Papežův penis je tak společnou prací obou. Jeho jádro tvoří větší americký výbor z Oldsové z let 1980-2002 nazvaný Křesat jiskry.