Trojice autorů Valérie Dvořáková, Ján Gajdušek a Štěpánka Veselská rozdělila jednotlivé výstavní prostory přehledně do několika kategorií - od veřejných institucí, velkých soukromých galerií až po fotografické galerie či malé progresivní.
Výčet začíná u Národní galerie, která podle autorů dodnes čerpá z doby prvorepublikové. V čele tehdejší předchůdkyně Národní galerie - Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění totiž stál Vincenc Kramář. Talentovaný znalec a sběratel umění, který měl lidově řečeno čuch na rychle se proměňující trendy doby.
Fajt vydzvihuje van Gogha i Kupku
Svou měrou do publikace přispěl i současný šéf Národní galerie Jiří Fajt, který vybral svá nejoblíbenější díla z domácích sbírek. Jmenuje například Herečku z kabaretu od Františka Kupky, Svatou Kateřinu od Mistra Theodorika nebo Zelené obilí od Vincenta van Gogha.
„Na první pohled idylický pohled na letní provensálskou krajinu, přesto je v obraze zakódován niterný neklid, tlumočený nervózními doteky štětce a nepřirozenou, nicméně zcela geniální barevností. Obraz naplněný odstíny žluté, modré a zelené se tak stává otiskem umělcovy nemocné duše sužované depresemi,“ napsal Fajt o posledním zmiňovaném obraze, který van Gogh vytvořil rok před smrtí.
Obálka knihy Kurátor: Průvodce uměním po Praze
Dále na řadu ve výčtu přichází velké soukromé galerie. „Jedná se sice o soukromé instituce, svým významem a kvalitou programu však mnohdy suplují ty státní, zejména co se týče prezentace současného umění,“ stojí kriticky v úvodu ke kapitole věnované galeriím Futura, MeetFactory, Centru současného umění DOX nebo Museu Kampa.
Za jednoho z pionýrů českého novodobého galerijnictví označují autoři Jiřího Švestku. „Byl skutečně prvním, kdo už v roce 1995 založil soukromou komerční galerii v západním duchu a významně tím přispěl k rozvoji českého a slovenského trhu s uměním. Ostatně také vychoval generaci dnešních galeristů: Filip Polanský, Lucie Drdová i Mikuláš Nevan,“ píší a naráží na pozdější zakladatele Polansky Gallery, Drdova Gallery a Nevan Contempo.
Ačkoliv Kurátor rozhodně není knihou kritickou, přece jen plní úlohu průvodce, alespoň okrajově zmiňuje, co pražskou scénu trápí nejvíce - často přehlížené užité umění, roztříštěnost Národní galerie a hlavně problémy s financováním.
Podle známé pražské galeristky Camille Huntové je v dnešní době zásadní, aby se jednotlivé galerie dokázaly prosadit v zahraničí. „Přece jenom trh v České republice není tak silný, aby uživil tolik lokálních galerií. Je proto potřeba být aktivní i v zahraničí a mít mezinárodní program,“ tvrdí.
Právě mezinárodní rozměr by do budoucna slušel i Kurátorovi. Překlad do angličtiny by se mohl stát pro cizince cenným pomocníkem při poznávání Prahy jinak než na trase Staroměstské náměstí - Pražský hrad.
Druhá část knihy totiž představuje opomíjené pražské stavby a místa - například Kovařovicovu vilu, Slavíčkovu ulici nebo vilovou čtvrť Baba od Josefa Gočára. Místa, která Prahu činí takovou, jaká je. Publikaci vydal Knižní klub.
