Patříme mezi národy, co nejvíc čtou. Kdy se čtení knih v našich zemích stalo každodenní činností? Co se tu četlo v 19. století? Co bylo hitem za první republiky? Nebo jak se proměnily čtenářské deníky Čechů po roce 1948 a 1989? To prozradil literární vědec Jiří Trávníček, který se výzkumy tuzemských čtenářů zabývá už více než patnáct let.
Čtení knih vyžaduje předpoklad, že umím číst. Lidstvo celosvětově začalo být více než z poloviny gramotné až v půli 20. století. V západním světě to bylo na přelomu 18. a 19. století. Jak to bylo v českých zemích? V tomto kopírujeme linii západní kultury. Od počátku 19. století je většina populace v českých zemích gramotná. Předtím byl velký nepoměr mezi městským a venkovským obyvatelstvem jako všude ve světě, a to ve prospěch městského. Víceméně plně gramotná byla česká populace už na počátku dvacátých let minulého století. Zato na Slovensku tehdy bylo 15 procent negramotných, a Podkarpatská Rus byla dokonce ještě většinově negramotná. Gramotnost a umění čtení vidím jako největší kulturní revoluci, jakou naše společnost prošla. Přineslo to podle mě větší civilizační růst než předtím pára (parní stroj byl vynalezen v roce 1765, pozn. red.).
Náboženská komunita v americkém státě Nové Mexiko spálila stovky exemplářů Harryho Pottera. Kniha prý není vhodná pro nejmladší čtenáře, protože „její autorka se inspirovala čarodějnictvím a magií“.
Jiří Trávníčekliterární vědec
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
