Kdy jste se poprvé setkal s Garfieldem?
Jako student jsem v Anglii přespával u známých, v jejichž knihovně jsem objevil kompletní řadu Garfieldových knížek. Pročetl jsem celou noc a říkal si, proč ještě nemáme Garfielda v češtině. Po návratu jsem napsal dopis autorovi Garfielda Jimu Davisovi a získal svolení k užití autorských práv.
Drží si Davis nad Garfieldem nějaký dohled?
Společnost Paws Inc., která se o tyto věci stará, vše pečlivě sleduje. Zpočátku dokonce kontrolovali kvalitu překladu prostřednictvím svého zástupce. Pro mě to byla spíš výhoda – v době, kdy se ještě negooglilo, mi v mnohém pomohl.
Jim Davis říká, že chce bavit lidi a netahat do ničeho problémy, natož politiku. Tkví právě v tom Garfieldův úspěch?
Rozhodně si nedovedu představit Garfielda pronášejícího vtipné hlášky na téma ruského ovlivňování voleb v USA nebo změny klimatu. Držet se u svého hrdiny toho pravého kočičího já, to byla ta nejlepší volba Jima Davise. Garfield se zabývá jen tím, co mají lidé všech ras a národů společné a univerzální, od zdravé chuti k jídlu přes sladkou pohodlnost po nechuť vstávat v pondělí.
Takže Garfield je v dnešní době, která protežuje hlavně zdravý životní styl, vykoupením?
Přesně – to je ten společenský tlak, který má v člověku vytvořit pocit nedostatečnosti. Zato Garfield je s tím hotový: „Jsem tlustý a líný a jsem na to hrdý!“ Každý psycholog by měl radost, jak se staví na odpor zbytečnému stresu.
Kdo je vlastně Garfieldova cílová skupina? Ač je kreslený, děti to určitě nejsou.
Není určen pro děti, což nemění nic na tom, že ho hltají snad více než Čtyřlístek. Velkou čtenářskou skupinou jsou majitelé koček – protože v něm svého miláčka poznávají. Ale obecně ho mají rádi veselí lidé, kteří se neberou tolik vážně.
GarfieldPoprvé se legendární kočka objevila na stránkách tisku 19. července 1978 a po prvotních problémech se stala miláčkem všech čtenářů. Už v roce 1981 autorovi Jimu Davisovi vydělala 15 milionů dolarů. V současnosti si Garfield drží prvenství jako nejrozšířenější novinový strip na světě. |
Je něco, co ještě Garfield neudělal, kam se nedostal a zasloužil by si to?
Myslím, že ještě nikdy neběhal, neskákal bungee jumping a nelétal na paraglidu. Ale to bych mu nepřál. Určitě se nechce měnit – a není to právě součást jeho podstaty?
To na něm máte nejraději?
Garfield je pánem situace i domácnosti, je vítězem. Jak by řekla oranžová, dobře krmená kočka odpočívající na osluněném koberci: „Nemůžete mít všechno. Vy ne, já ano.“
Existují nějaké „překladatelské oříšky“, se kterými jste se musel za léta překládání Garfielda poprat?
Překládání humoru v omezeném formátu tříokénkového stripu má samozřejmě svá specifika. Prostor vymezený komiksovou bublinou pro zkratkovitou anglickou hlášku nemusí stačit naší košatější mateřštině. Často svazuje také samotný obrázek, kdy není úplně možné nahradit přísloví nebo slovní hříčku obdobnou českou.
Jak říci, že padají trakaře, pokud je na obrázku vidět, že prší „cats and dogs“. Na druhou stranu Jim Davis se záměrně vyhýbá referencím k lokálním nebo národním reáliím, což usnadňuje jak překlad, tak přijetí čtenáři ve všech koutech světa. A dodává mu nadčasovost.
Myslíte, že dva filmy, které o Garfieldovi vznikly, mu pomohly?
Garfield ve filmu se úplně nepovedl. Skoro bych řekl, že patří mezi americké filmy pro děti, které by měly být dětem nepřístupné. Moje malá dcera se rozbrečela při scéně, kdy Odie dostává elektrické šoky z obojku, aby předváděl požadované kousky. Asi tak.
