Vzpomínáte na první komiks, který se vám dostal do ruky?
Ptáte se správně, protože se mi opravdu dostal pouze do ruky. Číst jsem ještě neuměl, ale i přesto jsem dokázal pochopit příběh, to mě fascinovalo. Šlo o Supermana, který právě bojoval s padouchem Bizarrem.
Superman, pokud vím, není váš oblíbený superhrdina.
Obdivoval jsem hlavně Flashe. Líbila se mi představa umět se taky tak rychle pohybovat jako on. Ještě teď si na něj mnohokrát vzpomenu, když stojím v zácpě nebo čekám na zpožděné letadlo. Taky mě ale hodně bavila Fantastická čtyřka, protože ji vedl vědec.
Proč se komiksy tak často protínají s vědeckým světem?
Tyto komiksy, o kterých mluvíme, se začaly vydávat vesměs na konci padesátých let a Spojené státy tehdy byly ve studené válce, tudíž vědci – a to se vlastně váže i k dobám druhé světové války – byli pro lidi hrdiny. Pomohli k jejímu ukončení. Možná mnohem více než politici. Samozřejmě se to však váže i k tradici sci-fi žánru, na kterém mnozí autoři komiksů vyrostli.
Je inspirovala věda ke komiksu, vás komiks k vědě. Kdy jste si uvědomil, že tyto dva světy spolu mohou souviset?
Četl jsem právě nějaký díl Flashe a on v něm ztratil schopnost odolávat v rychlosti odporu vzduchu, takže když běžel, začal okamžitě hořet, něco jako meteorit. Najednou jsem si uvědomil, že to přece naprosto dává smysl, přitom mě nikdy předtím nenapadlo, že kromě schopnosti rychle běhat musí zároveň disponovat i tímto talentem. Zastyděl jsem se, že mi to nedošlo dříve, a začal tak objevovat úplně nový aspekt života komiksových superhrdinů.
Co vám ještě došlo?
Uvědomil jsem si, že odněkud ještě musí pramenit ta neskutečná energie, kterou je schopen vyvinout, aniž sní dvě stě tisíc hamburgerů. A tak to šlo dál.
Přesto jste dal na chvíli komiksovému světu sbohem.
Ano, byl jsem totiž v pubertě přesvědčen, že mi tato záliba škodí u dívek. Tak jsem se k ní vrátil až na univerzitě, kdy jsem si při psaní dizertační práce potřeboval nějak odpočinout. Komiksy byly ideální volba.
Hodně vám pomohla také premiéra prvního Spider-Mana s Tobeym Maguirem v roce 2002.
Těžko říct, jestli bych se bez toho do celé popularizace fyziky pustil v tak globální míře. Napsal jsem tehdy článek o smrti Spider-Manovy přítelkyně a univerzita k němu vydala tiskovou zprávu. Stejně jako k mnoha mým předešlým výzkumům a objevům, ale až toto zabralo a začal se ozývat tisk z celé země. Skoro bych řekl, že šíleli.
James KakaliosNarodil se v roce 1958 a je profesorem na Univerzitě v Minnesotě, kde učí fyziku a astronomii. Proslavila jej kniha Fyzika superhrdinů. V roce 2007 pak začal spolupracovat s filmovými produkcemi. Podílel se například na snímku Watchmen nebo novějším The Amazing Spider-Man. V Minneapolisu žije se svou ženou a třemi dětmi. |
Až to vás přivedlo k sepsání knihy Fyzika superhrdinů?
Ano, její pracovní název byl Moje krize středního věku, nakladateli se to však moc nelíbilo. Díky bohu! Od té doby mě baví mluvit s lidmi o vědě a přibližovat jim ji.
Nedívají se na vás někteří kolegové ze školy možná trochu skrz prsty?
Bál jsem se, že mě přestanou brát vážně a už nedostanu žádné granty na svůj výzkum. To se naštěstí nestalo a za posledních patnáct let si věda uvědomila, jak je důležité srozumitelně komunikovat s veřejností.
Odpozoroval jste, proč se někdy lidé obávají zeptat na vysvětlení, když něčemu nerozumějí?
Protože je jim ta informace nesrozumitelně podána. Jakmile jim danou problematiku přiblížíte, například prostřednictvím superhrdinů, tato bariéra nevzniká a oni se neostýchají. Navíc se pak mohou legitimněji rozhodovat například ve volbách, protože dokážou pochopit nanotechnologie, klimatické změny, genetickou modifikaci nebo třeba vakcinaci.
