Kultivovaný, vzdělaný a značně nepraktický i nerozhodný historik Viktor Trn přišel o zaměstnání poté, co Němci na podzim 1939 zavřeli české vysoké školy. Jakousi mzdu sice dostává, ale jeho věčně nešťastné ženě nestačí. Není divu, vše se prudce zdražuje, pokud to je vůbec k sehnání. Takže její nespokojenost s tím, že manžel tráví většinu času nad šachovnicí s tchánem, místo aby se snažil někde vydělat, je celkem oprávněná. Vlastně jedinou Viktorovou radostí je syn Alex – a trochu krásné ženy, po nichž pokukuje při toulkách Brnem.
Popisuje monotónní život v okupované zemi, kdy se i hrůzy nakonec stávají monotónními: rodina bydlí nedaleko studentských kolejí přeměněných nacisty na věznici, do oken proniká zvuk salv z poprav vlastenců, vyvolávající u Alexe chorobný strach ze smrti. Jeho židovský kamarád je odvezen do Terezína, Viktorův přítel mizí v Buchenwaldu.
Dřevěný králThomas McConnell přeložil Alexander Neuman MOBA, 2019, 372 stran |
Na sloupech visí černorudé plakáty se jmény popravených. Heydrichiáda, stanné právo, útěky do krytu při hrozbě náletu a mrtví pod sutinami, tajný poslech britského rozhlasu. Viktor ví, že válka jednou skončí, a jako historik vyznává názor, že dějiny jsou pro ty, kdo přežijí. A on přežít chce, není žádný hrdina, i jeho odbojová činnost je v podstatě zanedbatelná. „Přežití není hanba,“ podporuje jej tchán.
Ještě víc než věrohodným vystižením života v okupační kleci fascinuje Dřevěný král stylem. Popisů je minimum, většina děje se odvíjí prostřednictvím dialogů, tu citlivě nahlížejících do duše, tu v souladu s událostmi dramatických a leckdy až bryskně vtipných.
Obálky anglické a české verze románu Dřevěný král amerického spisovatele Thomase McConnella
Jako výměna dvou vět mezi mladičkým německým vojákem a Viktorem krátce před osvobozením města: „Dostávám rozkazy přímo od Führera, žádný německý voják neustoupí ani o krok.“ – „Jak se sem tedy Rusové od Moskvy dostali?“ Ostatně: „Pokud nám zůstal smysl pro humor, máme aspoň něco.“ Ani v tom se americký spisovatel nemýlil.
Trpká poznámka na závěr: mimořádná kniha by si zasloužila větší redakční péči. Čert vzal překlepy, ale formulace „Noviny odbily celou“ nebo „Trn se pracoval čelem k jihu“ dost zamrzí.
