Zrní

Zrní | foto: Aleš Foff

Zajímá nás generační střet, svěřuje se frontman kapely Zrní Jan Unger

  • 1
Kapela Zrní na desce Nebeský klid mimo jiné popisuje aspekty života na maloměstě jménem Česko. Činí tak pomocí tanečních rytmů, silných melodií a výrazných textů.

Klip k úvodní písni Neposlušnost mi evokuje film Pražská 5 a vůbec poetiku divadla Sklep. Jsem na správné stopě?
Jedna z těch rovin tam je. Chtěli jsme, aby ta skladba nevyzněla úplně moralistně, proto jsme do ní zakomponovali dětský sbor. Je v tom určitá „svazácká“ estetika, z které si ale samozřejmě děláme legraci. Mám rád, když má věc víc rovin. Jedna z nich je, že ideově souzníme s tím, že mladá generace rozkope staré zapšklé struktury, což má ale zároveň odvrácenou tvář v tom, že tenhle vzdor může být často naivní a nebere na zřetel spoustu důležitých faktů.

Zpíváte, že svět je nemocný. Čím podle vás stůně?
V tomhle případě mi spíš šlo o generační střet. Příznivci starších struktur to třeba vidí složitě, kdežto mladí mají hned na všechno jednoduché řešení. Často mají pravdu, někdy se ale mohou mýlit.

Váš projev mi evokuje klasickou poetiku maloměsta, kapely jako Mňága a Žďorp nebo Bratři Orffové.
Tak úplně to nevnímám, zároveň mě ale nijak nepohoršuje, že to takhle vidíte. Je to prostě výpověď nás z malé České republiky, nesnažíme se znít jako někdo ze zahraničí, zároveň ale vstřebáváme spoustu vlivů. Důležité však je, aby z naší hudby bylo jasné, že zpíváme o tom, kde žijeme a co v danou chvíli prožíváme.

Názvy vašich písniček znějí jako začátky nějakých delších literárních útvarů, povídek. Třeba Dneska už na horu nevylezu, není to potřeba nebo Dva utonulí na mělčině řeky Rio Grande. Odkud berete inspiraci k psaní textů?
Nejsem kdovíjak sečtělý, a co se psaní textů týče, považuju se za samouka. Takže jsem neposkvrněný nějakými pravidly, nemusím se jimi řídit a možná i díky tomu naše texty působí svérázně a občas možná trochu rozevlátě.

Což vám v komentářích pod Neposlušností na YouTube někdo vyčítá. Že text jde proti rytmu písničky, nerýmuje se a podobně.
Ale o to jde, já to mám takhle rád. Nesnáším, když je něco „básnicky“ vycizelované a bez obsahu, jen proto, aby to přesně sedělo na melodii. Radši píšu a zpívám tak, jak jsem zvyklý mluvit.

Hovoří se o tom, že Nebeský klid je vaše přelomová deska. Pokud ano, v čem?
Každá další deska je pro nás přelomová. Řešíme, jestli se nám povede udržet laťku nastavenou těmi předchozími, posunout se někam dál. A pokud máme pocit, že se to podařilo, je to pro nás přelom. I v tom, že nás zase napadly nové melodie a témata, o kterých je třeba zpívat.