Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Walter Trout slaví už pětatřicet let profesionální muzikantské kariéry a album Full Circle (vyd. Ruf/Classic) je jakýmsi dárkem těm, kteří to po onu dobu táhnou spolu s ním. Tedy především věrným fanouškům.
Album je pojednáno tak, jak se to při takových příležitostech v tomto žánru dělá: na každou píseň je přizván zajímavý host, který má k "oslavenci" nějaký vztah. Nejčastěji jde o bývalé spoluhráče.
O co půjde, to naznačuje hned úvodní skladba She Takes More Than She Gives, kde si s Troutem střihá duet a na harmoniku hraje legendární britský bluesman John Mayall. V jeho kapele Bluesbreakers Trout účinkoval ve druhé polovině osmdesátých let a byla to pro něj nejen dobrá škola, ale také výtah do první ligy. Od těch dob je kytarovou hvězdou.
Mezi dalšími hosty najdeme nemálo velmi respektovaných zpěváků a hráčů, zejména kytaristů, mimo jiné Jeffa Healeyho, Bernarda Allisona, Guitar Shortyho, Coco Montoyu či Joea Bonamassu. Ve skvělém akustickém duu na resofonické kytary se s Troutem představuje jeho žák Eric Sardinas.
Další část hostů tvoří bývalí Troutovi spoluhráči ze starších kapel či příležitostných angažmá. V bookletu leader ke každému jménu neopomene uvést pár slov chvály a přihodit vzpomínku, jak se to u "večírku s přáteli" sluší. Celé album pak působí neobyčejně sympaticky a přes počet slavných jmen zcela nenabubřele. A výborná hudba se rozumí sama sebou.
JEŠTĚ VYŠLO
Skupina Liquid Soul je přední představitelkou chicagského acid jazzu a album One-Two Punch (Telarc/Classic) je její páté v pořadí. Větší divočinu ale ještě nenahráli.
Syrová dechová sekce, hrozící posluchači utrhnout hlavu, jak o závod ubíhající tvrdá rytmika, oživující práce DJe Logika a dalších tří přizvaných hostí s gramofony a elektronikou, a k tomu všemu jako perla divoké sólo geniálního kytaristy Vernona Reida (Living Colour) v závěrečné skladbě Kong. Album má komiksový "supermanovský" obal. Hudba, která na albu zní, snad opravdu pochází z jiného světa...
REEDICE TÝDNE
Saxofonista Sonny Rollins patří k těm, kteří psali jazzové dějiny zejména šedesátých letech. Jeho album Saxophone Colossus (Prestige/Universal) patří ovšem k jeho nejznámějším, jakkoli pochází z roku 1956 a Rollins jej nahrával v pouhých šestadvaceti letech.
V sestavě, v níž se skví i jméno slavného bubeníka Maxe Roache, nahrál saxofonista, proslulý syrovým a robustním tónem, jaký těžko hledal srovnání, zčásti vlastní skladby, zčásti standardy, z nichž nejslavnější - a svým způsobem nejzábavnější - je Weillův Mackie Messer, zde pod názvem Moritat.
Hra Sonnyho Rollinse měla velký vliv na řadu mladších hudebníků a chválou právě na album Saxophone Colossus nešetří ani takové dnešní saxofonové hvězdy, jako je Branford Marsalis či Joshua Redman. Po poslechu jeho remasterované reedice není divu.
