Přesto období jeho největší slávy zůstalo uvězněno v devadesátkách, jejichž hudební rozpětí dokázal na deskách Mellow Gold a Odelay spoludefinovat.
Nedá se říct, že by Modern Guilt měla v kontextu současné scény stejnou sílu a důležitost, v kontextu Beckových posledních desek je to ale rozhodně návrat do top formy.
Těžko odhadovat, jakou zásluhu na tom má producentský všudybyl Danger Mouse (Gnarls Barkley, Gorillaz), ale tohle je totálně vyrovnaná a homogenní deska, z níž vyzařuje velká soustředěnost a kterou kromě Beckova nesporného charizmatu táhne především její silná atmosféra (z takové Chemtrails přímo mrazí v zádech).
Propagační video s ukázkami z alba Modern Guilt
Na Modern Guilt nejsou vyložené hity, a i když je na ní spousta dobrých písniček, funguje především jako sevřený celek. Jako vyprávění chlápka, který už si toho dost prožil a který dokáže popsat všechnu tu paranoiu současného světa.
Album má svůj specifický zvuk, který, jak už je u Becka zvykem, je výsledkem jeho pověstné stylové všežravosti (je v tom folk, laptopové škrkání i semdesátková psychedelie), ovšem na téhle desce zní čerstvě.
V těch skladbách není nic navíc, Beck v písních často nepřekračuje ani tři minuty, ale stačí mu to k tomu, aby řekl všechno, co chtěl, a abyste vy měli pocit, že si vás tentokrát pustil hodně blízko.
BECK - Modern Guilt
XL Recordings/CDirect
Nej skladby: Chemtrails, Orphans, Gamma Ray
Hodnocení: 80 %
