Kapela se vydala dnes logickou cestou. Místo jedné „dlouhohrající“ desky přichystala v lednu 2018 EP se šesti písněmi a koncem roku další. Což dává smysl, protože hudebníci nejen rozdělí síly, ale také získají dvojí pozornost médií.
Jenže právě v tom je drobný zádrhel. Jakkoli přímočarý rock vycházející z hudby sedmdesátých let pořád dobře funguje nejen na staromilce, příjemný šok z „nového starého“ se pochopitelně zopakovat nedá.
Což samozřejmě není zásadní výtka. Druhé EP je prostě spíš k poslechu odložená druhá strana první desky. Nic revolučního.
Objevují se tu klidnější polohy jako v úvodu skladby Do You Want It nebo melodický refrén v písni In the Air, ale jinak jsou to zase hlavně tvrdé kytary a silný zpěv. Pocitově možná chybí podobná pecka jako Dance! z předchozí nahrávky, navíc ještě podpořená vtipným klipem s Jiřím Schmitzerem. Ale to je vždycky problém nové tvorby, že má konkurenci v té předchozí.
Na Th!s je potřeba ocenit, že se nebojí autorské muziky ve zdánlivě neaktuálním žánru. Je to pořád zábavné. Byť trochu opakující se.