The Hives předchází slušná pověst. Podle časopisu Spin patří mezi nejlepší koncertní kapely světa (časopis je posadil na osmou příčku před Prince, My Chemical Romance nebo Gogol Bordello), a že to není žádná velká nadsázka, viděli loni návštěvníci Rock For People, kde se Hives stali nekorunovanými králi festivalu.
Proto koncert v klubu pro tisíc lidí měl být naprostou koncertní lahůdkou. A pro drtivou většinu z téměř vyprodaného klubu Roxy také byl. Když se přesně v půl deváté na pódiu rozsvítil velký červený neon se jménem kapely (anglicky "vyrážka“) a přiběhlo pět prapodivných chlapíků v typických černobílých oblecích, bylo to jasné: příští hodinu a čtvrt (včetně třípísňového přídavku) se nudit nebudeme.
V civilu prý mírný a slušný zpěvák Howlin´ Pelle Almqvist se na pódiu změnil v parodii na pološílenou rokenrolovou bestii: s dokořán otevřenými ústy točil mikrofonem na všechny strany, běhal sem a tam jak pominutý (pravda, na větším pódiu Rock For People to mohl rozjet víc) a mezi songy neúnavně hecoval publikum těmi nejprovařenějšími návnadami ("není vás slyšet“), ale i originálními hláškami, v nichž třeba Praze během singlu Tick Tick Boom zvěstoval jadernou explozi.
Poněvadž nedošlo na jindy obligátní lezení po scéně (nebylo moc po čem lézt) nebo skoky do publika (kromě závěrečného "pomazlení“ s přední řadou), vrcholem jeho showmanství byl "souboj“ s divákem, který v jedné pauze vykřikl, že "Hives jsou s*ačky".
Almqvist diváka pozval k mikrofonu s tím, že je "otevřen jakékoliv kritice", posléze však kapela spustila desetivteřinové hromobití, na jehož konci se frontman omluvil, že "zrovna nebylo nic slyšet".
Publikum reagovalo nadšeně, stejně jako během celého koncertu. Celkem překvapivě zpívalo nahlas i písně z aktuální desky The Black And White Album a během největších hitů (jako předposlední Hate To Say I Told You So) se Roxy otřásala v základech.
Kapela vedená Almqvistovým (stejně pološíleným) bratrem – kytaristou Nicholausem Arsonem – předvedla slušný rokenrolový nátěr plný točení paliček, sofistikovaného házení trsátek do publika a plivání po pódiu a to, že jejich retro-punkové vypalovačky si jsou většinou dost podobné (že by zahráli baladu, to po nich opravdu chtít nemůžete), maskovala nadpozemským nasazením.
V jeden moment Almquist prohlásil, že "první klubový koncert Hives v Česku vstoupí do historie", že o něm budeme "vyprávět vnoučatům". Ve splavených prvních řadách v ten moment asi málokdo odporoval.
Nehledě na to, že The Hives jsou jednou z největších světových kapel, které se podařilo dostat do některého z pražských klubů (prodeje jejich desek se ve světě blíží dvěma milionům), tak jsme zažili porci čirého, nekomplikovaného a nazamindrákovaného nátěru.
The Hives, předkapela Henry Fiat´s Open Sore
30. března 2008, Roxy, Praha
Hodnocení iDnes.cz: 80 %
