RECENZE: Vladimir 518 zběsile zhudebnil vlastní idiotství

Poněkud nezáživný stav tuzemského hip hopu, který zůstává nejsilnější současnou subkulturou většinou už jen ze zvyku, narušuje svou druhou sólovou deskou jeden z těch, kdo ji formovali. Vladimir 518 z PSH svádí i na svém druhém albu, které pojmenoval Idiot, přesvědčivý souboj mezi svým vnitřním zvířetem a umělcem. Je bez debat, že se mu opět povedla pozoruhodná nahrávka.

A to přesto, že jí chybí moment překvapení, kterého byl plný jeho debut Gorila vs. architekt. Vladimir nadále žije experimentem, snaží se svoje skladby stavět jinak a po svém, ale jeho pohled na svět už není neznámá. Přesvědčuje tak především zběsilostí, kterou do poměrně nekompromisní a temné nahrávky obtiskl.

Idiot

85 %

Interpret: Vladimir 518

Produkce: DJ Wich, Beatbustlers, Mike Trafik, Tin Soldiers, Sifon, Roman Holý, DJ Enemy, DMX Krew, Frank Flames, Ink Midget

Vydavatel: Bigg Boss

Klíčová je v tomto ohledu druhá píseň Drzost je věčná, jejíž novovlnný sound dotváří hostující Michael Kocáb a končí hlučným  kytarovým sólem. Stejně jako na prvotině v ní Vladimir 518 potvrzuje, že jedním z jeho umů je vytáhnout věci a osoby mimo jejich kontext a vytvořit s nimi pozoruhodné a zapamatováníhodné momenty. Óda na drzost je jedním z nich.

Podobnou šancí byla i skladba Kilovej bůh v produkci Romana Holého s hostujícím Jiřím Kornem. Vladimir 518 s ní chtěl navázat na klasickou píseň Karel nese asi čaj, vytvořil kulisu nového příběhu, v němž je z čaje supermocná droga a Karel její dealer. Šílené pětiminutové funky diskotéce s Holého rukopisným zefektovaným zpíváním do basové linky by však k větší přesvědčivosti přece jen přispělo pár rázných škrtů.

To ostatně platí i pro celou nahrávku, která trochu trpí snahou zahrnout tolik rozdílných poloh  a obratů, ze kterých Vladimir 518 utváří svůj svět, až se její stopáž rozrostla na téměř neuposlouchatelných šedesát minut. Přitom škrtat by bylo kde, třeba titulní skladba po pár posleších vyloženě zdržuje. Idiotství navíc na desce mnohem lépe artikuluje výtečná píseň Jak se ti líbím teď? v destruktivní produkci Tin Soldiers a s kulometným hostováním Jamese Colea.  

Z nejsilnějších skladeb vůbec vyvěrá temnota a tušená láska k tradici tuzemského undergroundu. Písně Město je prales, Stroj či V Čechách je všechno fajn připomenou jistou nekompromisnost druhé desky PSH Rap’n’roll. Je dobře, že se kromě toho autor naučil svoje démony rozptýlit i čistou zábavou, kterou předvádí v budoucí hymně Ať žije kýč! Její vlezlost je stejně neskrývaná jako nakažlivá. Emotivní mistrovství v žánru rapová balada potom Vladimir vybrousil v silné a dojemné skladbě Planeta Praha, kterou zjemňuje vokál Martina Svátka známého z Navigators.

Idiot je deska plná silných slov i obratů. Vladimirovi 518 se podařilo zůstat důvěryhodným: emotivním spratkem z ulice i člověkem s vizí a názory, jehož slova stojí za to poslouchat. Kdo ví, kde by bez jeho aury tuzemský rap byl.