A přestože některé recenze jsou s typickým britským smyslem pro přehánění nadšené až přes míru, úplně mimo nemíří. Holy Fire je totiž deska nadmíru atmosférická, celkově zasněná a melancholická, ale k tomu zdravě rozběsněná a vtipná. Střídá se na ní klid a lehkost s bouří, jemná elektronika, syntezátory a samply s tvrdými kytarami. A hlavně s každým dalším poslechem roste.
Foals: Holy FireVydává: Supraphon Hodnocení: 80 % |
Je důležité nenechat se zmást prvním singlem My Number a jeho optimistickými vokály a funkujícím rytmem. Ten totiž jen láká k poslechu desky, které v celkové kompozici nechybí vnitřní vývoj, v rámci něhož po několika euforických číslech a emocionálně vypjatých refrénech ke konci nádherně těžkne. Je slyšet, že s kapelou v roli producentů pracovali Flood a Alan Moulder, kteří za sebou mají zkušenosti s britským postpunkovým zvukem i současnými kytarovkami typu Killers.
Přitažlivost a dynamiku tvoří hlavně protiklady, jako když se v rozervaneckém refrénu Out of the Woods do tklivých smyčců pokradmu ozve z povahy veselá klávesová melodie a vybrnkávaná kytara. Kapele Foals se rozhodně povedlo natočit nejsilnější desku své diskografie. I když na to, aby s ní suchou nohou překročili Lamanšský průliv a došli až k tuzemským posluchačům, to nejspíš nebude, stojí za pozorný a hlavně opakovaný poslech.
