Hrál s Joni Mitchell, ale Pat Metheny to není. Hrál s Michaelem Jacksonem, ale Slash to není. Hrál s Pink Floyd, ale David Gilmour to není. Hrál s Milesem Davisem, ale není to McLaughlin, ani Scofield, ani Stern.
A takhle bychom mohli vyjmenovávat ještě desítky řádků. Michael Landau ovšem nehrál na koncertech či při studiových seancích jen se všeobecně uznávanými umělci. Je to profesionál, takže jeho jméno najdeme třeba i na deskách New Kids On The Block nebo Celine Dion, což nejsou zrovna jazzmanské štace.
Ale on Landau vlastně žádným jazzmanem není. Ani v rámci svého tria, se kterým se poprvé představil Evropě i České republice přesně před rokem, nehraje jazz, nýbrž kytarovou fusion muziku, která je výslednicí vlastně všech současných žánrů - a její tah na branku je vyloženě rockový.
Zní to neuvěřitelně, ale tvrdí se, že Michael Landau je podepsán na šesti stovkách alb a soundtracků všech žánrů. Jeho vlastní "osobní" kariéra začala až s prvním sólovým albem Tales From The Bulge v roce 1989. V poslední době vydával hlavně živáky: dobře ví, že na pódiu před bravurní rytmikou mu to sluší nejlíp.
