O přenos, který zajišťovala Česká televize, projevily zájem stanice z více než dvaceti zemí. Spojení Bělohlávka s Českou filharmonií tedy očividně funguje marketingově, ale především umělecky.
Má vlastZahájení festivalu Pražské Jaro Česká filharmonie, řídil Jiří Bělohlávek Praha, Obecní dům, 12. května 2014 |
Letošní úvodní večer byl věnován Rafaelu Kubelíkovi, od jehož narození uplyne v červnu sto let. Napřesrok to navíc bude 25 let, co se Kubelík vrátil z emigrace do vlasti a Smetanův cyklus provedl nejen v Obecním domě, ale i na Staroměstském náměstí v Praze.
Přitom Kubelík a Bělohlávek jsou velmi rozdílné umělecké i lidské typy. Kubelík vedle samozřejmé preciznosti vkládal do hudby v nejlepším slova smyslu romantickou rozevlátost a hlubokou emocionalitu.
Naproti tomu Bělohlávkova Má vlast by se nedala charakterizovat jako vypjatě citová. Přesto se dobře poslouchala. Už od Vyšehradu byla v tempech svižnější, ale výtečně vyvážená a nikdy nesklouzávala k uhoněné povrchnosti a vnějškové zvukovosti.
Měla v sobě esprit, lehkost a hlavně krásnou zpěvnost. Orchestr svému šéfdirigentovi přirozeně dodal to nejlepší: svítivý a hutný zvuk a bezvadné sólové vstupy.
Bělohlávek navíc silou své autority prosadil, aby se Má vlast hrála nezvykle bez vložené přestávky "na šampaňské", která trhá jednolitý hudební celek.
Zase jinak nezvyklý byl pohled do prezidentské lóže, která poprvé po mnoha letech zůstala při zahajovacím koncertu prázdná. Podle mluvčího Hradu byl Miloš Zeman pracovně zaneprázdněn, a tak se omezil na zaslání zdravice. Večeru to na důstojnosti neubralo.
