Titulní stránky dvou boxů Oldřicha Janoty Ultimate Nothing
Vydavatelství Indies Scope mu vydalo osmidiskovou kompilaci nahrávek od 70. let do přelomu tisíciletí pod janotovsky ironickým názvem Ultimate Nothing, tedy „Kompletní nic“.
Oldřich Janota je znám tím, že se ke své starší hudbě sám od sebe nevrací. Každou z tu a tam průběžně vydaných archivních edic v minulých letech museli z protagonisty vydavatelé doslova vylámat. A současný vydavatel velkorysého projektu Milan Páleš a jeho editor Jaroslav Tarnovski by o kostrbatém vzniku věci mohli vyprávět hodiny. Nicméně se to podařilo, i když v odlišné podobě, než bylo plánováno. K dobru věci.
Oldřich Janota
Původní idea na polovině cédéček znovu vydat starší hotová Janotova oficiální alba vzala zasvé. Z těch je v této edici jen titul Žlutě z roku 1994. A je to dobře, protože tak zbylo mnohem víc místa na nahrávky buď zcela neznámé, nebo takové, které Janotovi fanoušci mají na překopírovaných kazetách či vypálených discích, avšak nikoli s vyčištěným zvukem a v tak krásné úpravě celého artefaktu.
To je totiž mimořádně podstatné: osm disků je uloženo po čtyřech v kartonových krabičkách, každý má ovšem svůj vlastní digipack a booklet. Každé balení je přitom vyvedeno zcela odlišně od ostatních, formy textových příloh se mění v závislosti na obsahu toho kterého alba.
Oldřich Janota, kolem r. 1980
Za vším je jakási směs serióznosti se sebeironií, zvláštní druh humoru, který se téměř nikdy neotiskl v Janotově tvorbě, ale tvůrci zjevně smysl pro něj nechybí.
Co tedy fanoušci tohoto v pravém slova smyslu kultovního tvůrce, který přesahoval po celou svoji kariéru všechny škatulky, na osmi cédéčkách najdou? Ze 70. let mnohé z jeho nejslavnějších folkových písniček.
Z další dekády tvorbu se skupinou Mozart K. i s alternativními hudebníky Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem. A to včetně záznamu provokativního vystoupení na folkovém festivalu v Břeclavi, kde byli publikem vypískáni.
Dále akustický ambient z Třebíče z roku 1990, „operu“ Zrcadlová koza, ve které Janota za zvuku klavíru reflektuje problém leváctví, i návrat k folkové sdělnosti, byť v intimnějším a lyričtějším gardu, z první dekády 21. století. Celkem přes osm hodin neustálého vývoje a nezlomného názoru.
