RECENZE: Nové písničky Mig 21 dozrají a plně se rozvinou až na koncertech

Kabaretiér, pěvec, tanečník a striptér Jiří Macháček společně s posádkou Migu 21 po sedmi letech znovu nasedá do kokpitu a zve na taneční parket. K pití se podává koktejl zvaný Džus noci.

Kapela Mig 21 se uvedla na scénu v roce 2001 skladbou (a stejnojmenným albem) Snadné je žít, která jasně deklarovala, oč jí půjde. O v zásadě popové, snadno přístupné písničky, které ale v druhém plánu skrývají jakousi lišáckou poťouchlost.

Nešlo vyloženě o parodii na estrádní pop, jakou se upoceně snažili dělat NightWork – přičemž jim zpod rukou lezla přesně ta šmíra, z níž si jakože dělali srandu – jen jakési lehké pohrávání si s kánony populární hudby. Nelze se samozřejmě tvářit zcela vážně, když máme za mikrofonem sklepáckého komika Jiřího Macháčka, jehož herecký zpěv-nezpěv je trademarkem kapely.

Jeho hravé texty plné slovních hříček a snadno zapamatovatelných sloganů ve spojení s chytlavými melodiemi kytaristy Tomáše Poláka určují tvář kapely. Ta je, jak už bylo řečeno, popově vstřícná, snadno uchopitelná, hravá, ale také občas poněkud posmutnělá. Takto se kapela Mig 21 prezentovala na všech dosavadních albech a nic na tom nemění ani po sedmi letech od předchozí nahrávky Album vydaná novinka Džus noci.

Od prvních tónů titulní písně je evidentní, že Mig 21 chtěli natočit vyloženě pozitivní, odlehčenou desku. „Džus noci/lesní směs/zkus ten pocit/žádnej stres,“ zpívá Macháček a člověk má okamžitě chuť si uvařit šálek čaje, usadit se v křesle a s nohama na stole totálně vypnout. 

Ale jen na chvíli, v následující Hádej, co žena žádá se ocitáme na tanečním parketu. Na mysl se dere věta inženýra Miroslava Čápa z Vorlova kultovního Kouře: „Jsem jeden z nejlepších tanečníků disco.“ Tady je kromě diska ještě hodně funku, není to vyloženě parodie, ale pořád tam je cítit Macháčkovo ironicky zdvižené obočí.

Džus noci je zvukově bohatá deska. Každý zvuk, každý detail hraje pro prospěch celku, až je to paradoxně občas na škodu. Mig 21 je vyloženě koncertní kapela a její písničky jsou definitivně hotové nikoliv na albu, ale až při prezentaci před publikem. Teprve tam, v sounáležitosti se stejně naladěným publikem, fungují tak, jak by měly. Slogany v textech volají po tom, aby zněly z mnoha hrdel. Jiří Macháček jako herec také potřebuje přímou reakci s davem. V zakonzervované podobě tomu prostě chybí větší šťáva a energie.

Na Mig 21 je cenné především to, jak se mu ve většině skladeb podařilo vybalancovat onu nadsázku a hravost a nesklouznout do protivné škatulky „legrační“ kapely, která se tak okatě nebere vážně, až je výsledkem křeč, zoufale maskující fakt, že ten který soubor vlastně nemá co říct. Mig 21 samozřejmě nesděluje žádné zásadní pravdy, zpívá především o vztazích, ale jeho hravost je nelíčená a přirozená. A i když se pustí do vážnějších témat, viz Svoboda není levná věc, nepůsobí to nepatřičně.

Džus noci

65 %

Mig 21

Kde Mig 21 dává vzpomenout na hravou poetiku písniček Divadla Sklep, působí přirozeně a uvěřitelně. Horší je to ve chvílích, kdy se pokouší o „modernu“. Song Tykej mi s hostujícími Matějem Ruppertem a Radkem Škarohlídem z metalové kapely Hentai Corporation staví na trhaném robotickém rytmu, ale bohužel zní jako podkres k reklamě na nevalný destilát domácí výroby. Jednou a dost, jinak hrozí kocovina.

Vyléčit ji může civilním kouzlem disponující Ptáček s hezkou akustickou vyhrávkou a textovým ohlédnutím za atmosférou šedesátých let. A znovu, tahle písnička si vyloženě říká o to, aby si ústřední slogan „kdyby se zpátky/vrátily šedesátky“ zpíval dav společně s kapelou. Džus noci je pohodová deska, nic víc, nic míň. Obohatí repertoár kapely o několik hitů, fanouškům dá mnoho radosti, což je účel, pro který vznikla a který byl tímto splněn.