Výstavu u příležitosti nedožitých Žbirkových 70. narozenin připravilo Národní muzeum ve spolupráci se zpěvákovou manželkou Kateřinou Žbirkovou, přičemž koncepce vychází z knihy Miro Žbirka – Zblízka hudebního publicisty Honzy Vedrala.
Prostřednictvím 28 panelů se návštěvníci budou moci přenést do doby, kdy se na lavičce na Račianském mýtě začala rozjíždět kariéra brýlatého kluka, který na kytaru hrál a zpíval písničky Beatles, v 60. letech nezvykle výbornou angličtinou.
„Hudba do Národního muzea patří. Často pořádáme výstavy právě s hudební tématikou, vyprávíme příběhy významných muzikantů. A součástí naší expozice jsou i novodobější dějiny populární hudby, jejichž je Miroslav Žbirka pevnou součástí,“ řekl na tiskové konferenci k otevření výstavy generální ředitel Národního Muzea Michal Lukeš. „Výstava Roky a dni je příběhem nejen Mekyho, ale i jeho fanoušků,“ dodal.
Mami, neboj se o mě
K vidění je mnohé, například Mekyho gramofon z mládí, na kterém poslouchal svou oblíbenou muziku, conversky, které nosil jako doplněk obleku při vystoupení se symfonickým orchestrem, jeho kožená bunda nebo brýle, které v posledních letech nosil.
Na otázku, zda při probírání se zpěvákovými memorabiliemi narazila na něco, co ji samotnou překvapilo, odpověděla Kateřina Žbirková: „Otevřela jsem krabici po Mekyho mamince a vypadl na mě dopis, který jí Meky jako šestnáctiletý napsal ze Švýcarska, kde koncertoval, aby o něj neměla strach. To mě vážně dojalo.“
Zároveň také dodala, že výstava by neměla působit jako tryzna. Jejím cílem je, aby se na ní divák hlavně pobavil. „Jsem si jistá, že Mekymu samotnému by se takhle pojatá výstava moc líbila,“ soudí Kateřina Žbirková.
Zahrát si na Mekyho piano
Kdo se o hudebníkovu tvorbu a kariéru zajímá hlouběji, narazí na spoustu vzácných rodinných materiálů - pečlivě zatavených, aby se nepoškodily - předmětů od fanoušků nebo archivních, dosud nepublikovaných fotografií.
Specialitou je klávesové piano, na kterém odehrál poslední koncertní šňůry a složil na něm hity jako Tvůj svět je můj nebo Co bolí, to přebolí. Návštěvníci si na ně budou moci zahrát a dále si ve sluchátkách poslechnout Žbirkovy písničky, podívat se na videoklipy a pokud budou chtít, třeba si i zatančit.
Výstava bude v Národním muzeu k vidění do konce tohoto roku, pak se přesune na Slovensko na Bratislavský hrad.
