RECENZE: Antišoumen Knopfler nehrál jen na jistotu, potěšil i novinkami

Britský kytarista Mark Knopfler zajíždí do Česka pravidelně a pražskou zastávku nevynechal ani tentokrát, když objíždí Evropu v souvislosti s posledním dvojalbem Privateering. Se svojí sedmičlennou kapelou zahrál v úterý v O2 Areně.

Mark Knopfler

85 %

Praha, O2 Arena, 7. května 2013

Pořádala agentura Live Nation

Knopfler není z těch muzikantů, kteří by cíleně svoje fanoušky překvapovali. V průběhu let se jim může sice povést tu silnější, tu slabší album, z toho se ale příliš nestřílí, neboť koncerty obvykle bývají stavěny z materiálu nastřádaného za mnoho let a málo platné, publikum stejně nejvíc zabírá na nejstarší hity. V tomto případě na písně z dob Dire Straits.

Mark Knopfler je navíc z té generace a z toho kulturního okruhu, který ještě stále sází na sílu samotné hudby a věří svým posluchačům, že přišli právě kvůli ní. Tedy ne proto, aby viděli nejmodernější technická udělátka, "vychytané" převleky a podobné estrádní prvky. Knopfler není manekýn ani "bavič", je kytarista a tak hraje na kytaru. Stále skvěle, dlužno dodat.

V tomto ohledu se tedy letošní vystoupení příliš nelišilo od jeho předchozích koncertů a stejně jako v letech 2005, 2008 či 2010 byly nadšeně přijaty hity Dire Straits Romeo and Juliet, Sultans of Swing a Telegraph Road. Jak by také ne, když se jednoznačně jedná o jedny z nejvýraznějších britských písní 70. resp. 80. let.

V něčem se ale letošní koncert přece jen lišil. Marku Knopflerovi totiž od minule na kontě přibylo skvělé, z podstatné části bluesově laděné dvojalbum Privateering. A právě jemu věnoval kytarista nikoli zanedbatelnou část koncertního programu. Už po zahajovací starší písni What It Is přišla první bluesovka Corned Beef City, ve které se kytarista blýskl výbornou technikou slide.

A po ní titulní skladba z nového dvojalba, song jakoby vypadlý odněkud z pirátské přístavní krčmy (byť knopflerovsky poněkud nažehlený). Další dávka novinek následovala s keltsky laděnou baladou Kingdom of Gold a boogie I Used to Could, a ta třetí - po prvním koncertním vyvrcholení v podobě vzpomínek na Dire Straits - s písněmi Gator Blood a Miss You Blues.

Posledně jmenovanou píseň, jednu z nejkrásnějších na Privateering, mimochodem do programu svého turné Knopfler zařazuje jen zřídka. V jeho evropské části zatím zazněla teprve podruhé a Praha si tak může připsat bod k jisté výjimečnosti. Ve všech bluesově laděných novinkách navíc Knopfler vesměs uplatňoval svoji výbornou slide techniku, kterou v předchozích letech používal jen výjimečně.

Vystoupení Marka Knopflera bylo jedním z těch nemnoha koncertů (míněno v rozměru haly, nikoli klubu), které upevňují víru v opravdové muzikantství. V sílu hudebního nápadu a hráčské osobitosti, jejímž ztělesněním právě Knopfler je. Ale i v to, že dokonce i takzvaná legenda může svůj "klasický" repertoár "na stará kolena" obohatit novinkami, které se třeba onou klasikou ještě stanou.