Madonna má v hlavě pořád všechno dobře srovnané a promyšlené do posledního detailu, takže i při poslechu její novinky k ní cítíte veliký respekt. Hard Candy plynule navazuje na desky z její pozdní kariéry od Music výš – je taneční, je sexy, je současné.
Novinkou a vlastně i trochu zklamáním je však to, že slevila ze svého objevitelství. Na Madonně bylo vždy sympatické, že se nebála vyhmátnout talenty z alternativní scény a uvést je díky vzájemné spolupráci do pop music. To byl případ producentů Williama Orbita, Mirwaise i Stuarta Price.
Jiná věc je, že většinou je taky vyšťavila ve svůj prospěch a posléze odhodila, ale o to teď nejde. Jde o to, že se nebála pracovat s novými lidmi a hledat s nimi nové cesty pro mainstream.
To v případě Hard Candy Madonna už neriskovala, ba co víc – oslovila ke spolupráci největší drtiče současných hitparád Timbalanda a jeho parťáka Danju, Justina Timberlakea, Pharrella Williamse a jeho The Neptunes. Tedy elitní jednotku, která už posloužila mnoha zpěvačkám před Madonnou – od Nelly, přes Britney až po Gwen.
Těžko říct, jestli je Madonna prostě jen jejich fanynka nebo – a to je, jak ji tak za ty roky známe, spíš pravděpodobnější – už ji přestalo bavit, že její poslední desky se chytaly spíš v Evropě, a rozhodla se na jistotu zaměřit na americký trh. Zatím se neví, jak to dopadne v číslech, nicméně hudebně to spojení zajiskřilo a ukázalo se jako funkční.
Hard Candy totiž je dobrá deska, která s vkusem a nadhledem kombinuje současný "urban" zvuk s osmdesátkovým discem, které sama Madonna pomáhala spoluvytvářet. Ostatně často si u téhle desky vzpomenete právě na její první hity jako Lucky Star nebo Holiday. Hard Candy je klubová, groovy, minimalistická, smyslná. Ale taky hodně jednoduchá a průhledná, takže jakmile si singly – a že jich jistě bude – vezmou do parády rádia, začnete je brzy nenávidět.
Hard Candy sice patří k těm lepším deskám z Madonniny kariéry, ale kvalit milníků jako Like A Prayer nebo Ray Of Light nedosahuje. To byly desky, které přesáhly hranice zábavního popu, silné nahrávky, které nikdy nezestárnou. Hard Candy taková není a zřejmě s touhle ambicí ani nevznikala – je to deska poplatná době, ale v kontextu současnosti je fajn, protože má čerstvý zvuk a jsou na ní dobré písničky.
V každé skladbě je nějaký ten háček, na to má Madonna opravdu čuch, stejně jako na silné, dalo by se říct až "reklamní" slogany v textech. Ona si vždycky dávala záležet na tom, aby její texty byly univerzálně srozumitelné a na Hard Candy to není jinak – láska, tanec, sex, svoboda, touha. Pořád to samé dokola, ale nevadí to, Madonna se nikdy netvářila, že je Bob Dylan.
Hard Candy zní vyrovnaně, nic z něj netrčí. A Pharrella i Timbalanda spolupráce s malou velkou Madge vybičovala k solidním výsledkům, přece jen oba už poslední dobou trpěli poněkud únavou materiálu. Zatímco Timbaland si za pomoci Justinova citu pro silné melodie vrátil na svůj standard, Pharrell se díky skladbám jako Incredible nebo Beat Goes On po slabších letech vyloženě vyhoupl opět do formy.
Víc nemá cenu psát, Hard Candy není deska, ve které by se mělo nějak moc přehrabovat. Je totiž vymyšlená tak, aby cílila především na pudy, a tak na každé diskošce bude fungovat fantasticky. Pro samotnou Madonnu je pak důležitá v tom, že pro ni představuje další úspěšné posunutí důchodu směrem k nedohlednu.
Madonna - Hard Candy
Warner Music
Nej skladby: Incredible , Beat Goes On, 4 Minutes
Hodnocení Filter: 70%
