Byl jsem na pondělním koncertu a bylo to mistrovsky nastudované a provedené.

Jaké překvapení.

Asi jsem slyšel něco jiného. Pro jistotu jsem si pro srovnání pustil loňský zahajovací koncert ve stejné síni s panem Tomášem Netopilem a českou filharmonií. A přestože oba, podle mne správně, zvolili volnější tempo, rozdíl je okamžitě slyšitelný. Kouzlo Mé vlasti vytváří především neopakovatelně bohatý a košatý zvuk České filharmonie a jedinečné frázování. A pan Netopil se s tímto pojetím jedinečným způsobem sladil. Počínaje náročným Vyšehradem až po interpretačně obtížné části Tábor a Blaník.

Bamberský orchestr má sice velmi dobrou technickou úroveň (například vynikajíc harfenistky a dřevěné nástroje), ale interpretačně byl, přes veškerou snahu pana Jakuba Hrůši, poněkud jinde. Chybělo především jasné frázování kulatého a sytého zvuku, což se zejména projevilo v Šárce. Podstatně přijatelnější byly lyrické melodické partie. A Tábor umí, bohužel, správně zahrát jen skuteční Boží bojovníci.

Pravdu má paní Drápelová v tom, že šlo o jinou uměleckou dimenzi. A její výsledné hodnocení je, mírně řečeno, zdvořilé.