RECENZE: Díky bohu, že Milan Cais v písních pro děti nešišlá

Krev není voda, hlásá představení pro děti v pražském Divadle v Celetné. Devět skladeb z pera Ondřeje Galušky a Milana Caise, které divadelní hru doprovázejí, nyní vychází samostatně na stejnojmenném albu. A představují ukázku toho, jak se dá hudba pro děti pojmout kvalitně a bez podbízení.

Milan Cais na Colours of Ostrava v roce 2017 | foto:  Michal Šula, MAFRA

Hlavně ta muzika bude bavit všechny generace. ,

Tak třeba skladba Jedna dva tři čtyři pět je naprostá vypalovačka, kdy už při „lalalá“ v předehře musí každý mít chuť začít sebou vrtět. A že není opatřená nějakým duchaplným textem? Ruku na srdce, kolik písní pro dospěláky to má? Naopak mluvená pasáž se sháněním dětí, „které jsou venku celé odpoledne“, dává připomenout, že hudba vznikla v rámci divadelního představení.

Krev není voda

65 %

Autoři: Milan Cais, Ondřej Galuška

Příjemně sebeshazující je skladba Můj táta, kde se tátové představují jako cholerici, co se léčí čtyřmi pivy denně a mají paroží, protože jsou z toho jelen.

Pokud by však někdo na vážnější notě trval, dostane se mu jí. O času, který člověku jednou odtiká, se zpívá v písni nazvané prostě Čas a lehce tíživé téma nabourává bezprostřední dětský sbor. Ten je ostatně tou pomyslnou třešničkou na dortu. Protože tvůrci k nahrávání přizvali především vlastní potomky, a kde jejich hlasy zazní, tam přinášejí přirozenost a až naivní opravdovost. Jako protipól výrazného a přeci jen mikrofony vyškoleného Caise to funguje úžasně.

Ovšem v sólové Cinkací písni děti rozhodně nedělají pěveckou ostudu. Inu, muzikantské geny.

Že bubeník ze vždy precizních Tata bojs neponechá nic náhodě, co se týká hudební produkce, je nasnadě.

Zvukově vymazlená nahrávka stojí na Caisových bicích, Galuška přispěl kytarami, pozounem, vibrafonem nebo banjem. Jako host se tu objevuje klávesista Jan Aleš a hlasově, a to jak mluveným slovem, tak pěvecky, na desce figurují ještě herci David Novotný a Richard Fiala.

Je to vždycky osvěžující, když divadelní tvorbu pro děti nepředstavuje paní, která vyndá dvě loutky z kufříku a na užaslé publikum potom půl hodiny cosi šišlá. Těžko soudit představení, které člověk neviděl, ale podle hudebního doprovodu to vypadá, že Krev není voda je spíše tím vzácným kusem, který děti nepodceňuje.

Každopádně písně ze hry fungují dobře i samostatně a například po známém Kašpárkovi v rohlíku jsou dalším příspěvkem k tvorbě, jež dětem přináší zábavu i vkus.