GLOSA: Metronome začal vlažně, Aurora ani Jamiroquai tep nezrychlili

Headlinery prvního festivalového dne Metronome Prague byla norská zpěvačka Aurora a britská kapela Jamiroquai. Ani jeden z aktů ale nedokázal strhnout a dostat publikum patřičně do varu.

Byo to takové lehké oťukávání s příslibem věcí budoucích, které tak úplně nezafungovaly. Tak by se dal charakterizovat čtvrteční (pod)večer na pražském Výstavišti.

Midi Lidi s hostujícím Davidem Žbirkou (syn zesnulého Miro Žbirky, pozn. red.), jež obsluhoval klávesy kytaru a dodal též doprovodný zpěv, zlehka roztančili a zejména díky své nezaměnitelné poetice dokázali vyloudit úsměv na rtu. Nic zásadního, ale poslouchat se to dalo.

Pak už hlavní scénu Metronome Stage opanovala norská zpěvačka Aurora. Dle všeho sympatická, bezprostřední, místy roztomile mimoňská nicméně pozitivní energií natlakovaná osoba odzpívala příjemný, ale ničím výjimečný koncert. Její písničky jsou seversky melancholické, třepotavě éterické, ale i tanečně rytmické.

Funk, jazz, elektro a šraml. Na Výstavišti startuje festival Metronome Prague

Scházejí jim ale silnější nápady a živě také trochu větší razance, takže místy uvadala pozornost. Bylo to poměrně dobré, Aurora je velmi slušná zpěvačka a silou své osobnosti si dokázala publikum jednoznačně získat na svou stranu. Troufám si ale tvrdit, že skutečně zasažen či okouzlen odcházel z jejího vystoupení málokdo.

Hlavní hvězda čtvrtečního večera – Jay Kay s družinou Jamiroquai – kvůli hrozící bouřce posunul svůj set z plánovaných 21:30 na 21:00 (ve skutečnosti ovšem začal hrát přesně v 21:15), nicméně o zážitku rozhodně hovořit nelze.

Nejde jen o to, že Jay Kay s šedivými vousy, bříškem, v teplákové soupravě a samozřejmě s nezbytnou indiánskou čelenkou na hlavě už příliš nepřipomíná toho rtuťovitého Jaye z klipů kapely z 90. let. Nemládneme nikdo, větší problém nicméně je, že Kay je spíš průměrný zpěvák a schází mu větší charisma. A také hudba, kterou produkuje, už v roce 2023 zní značně anachronicky.

Sterilně znějící mix disca, funku, popu a jazzu sice tak nějak automaticky nutí, aby se u něj člověk pohupoval do rytmu, ale činí tak spíše bezmyšlenkovitě. Mnohem lépe než na hlavní scéně open air festivalu by tato hudba fungovala někde v menších prostorách.

Jamiroquai připomněli zatím poslední album Automaton, zazněla z ní skladba Summer Girl, zalovili ve starších deskách Travelling Without Moving či The Return Of The Space Cowboy, ale v tomto případě je to celkem jedno, neboť nejen všechna alba, ale prakticky i všechny písničky téhle kapely znějí víceméně stejně. Koncert negradoval, Jay Kay a spol. prostě nasadili další písničku do počtu a jelo se na setrvačník až do konce.

Opět, nebyl to žádný průšvih, ale kdo se chtěl opravdu zaposlouchat a ne jen si tak nějak nezávazně zatrsat, měl zkrátka smůlu.