Začnu pěkně od konce. Když jsem kolem jedné ranní měnila v šatně lístek za bundu, pán za pultem se zeptal: “Jak se ti líbil ten uvzdychanej koncert?” Náramně. O uvzdychanosti nic nevím, byl to nářez.
Vyprodaný Palác Akropolis rozmrzal při krátičké laptopové performance Američanky Beseppy. Zpočátku nebylo při tom počítačovém hučení a prskání moc jasné, zda-li drobná Asiatka ještě ladí nebo už hraje. Hrála. Hrála na housle a zpívala krásným křehkým hlasem.
V půl deváté na scénu vstupuje pět z EOST, jmenovitě zpěvačka Kateřina Winterová, Jan P. Muchow (baskytara), Karel Drašnar (klávesy), Almela (kytara) a Marek Klasna (bicí). Od první Kateřininy hlásky je jasné, že za zvuk by jeho mistr Dušan Neuwerth zasloužil metál. Nástroje znějí v dokonalé symbióze, nic nechybí ani nevyčnívá, a přes to všechno je slyšet každý Kateřinin nádech.
Parádně zaranžované, posluchačsky hodně přístupné písničky s důrazem na kytary, se volně přelévají jedna do druhé. Převládají songy z novinkové desky, ale zní i výběr ze Slowthinking, dvě skladby z In Dust 3 a nečekaně i Just For the Moment ze soudtracku k Samotářům.
Je tma, jen po sametu na horizontu bloudí barevná světla. Vše svádí zavřít oči a nechat melodie vyškrabávat z hlouby duše nedořešenosti. Opravdu není snadné držet se v myšlenkách v Akropoli, když vás to s každým tónem odnáší dál a dál. Ale proč si dělat násilí? Takže si poletuji, tu a tam po očku zkontroluji Kateřinu, která je pohádkově subtilní a zároveň nebývale silná a suverénní v projevu a každý její sten i výkřik zajíždí do těla měkce jako skalpel.
Václav Havelka aka selFbrush, který si na nové desce zazpíval duet Wrong Time, Wrong Place, přináší “na kost” zmrzlý sekt, ze kterého naštěstí přeci jen něco teče, a tak může cédéčko doprovázené Kateřininým zvoláním “Lásko!” letět vstříct napřaženým rukám. To už se přidává selFbrush se svými hloubkami a druhou kytarou, aby si albovou hitovku později zopakoval ještě v druhém přídavku.
Rozesmátá Kateřina opouští pódium se slovy: “Kéž by existovalo silnější slovo než děkuju.” Nápodobně. Byl to intenzivní, po všech stránkách čistý koncert. Ecstasy se předvedla ve vrcholné formě a pokud u ní dřív platívalo, že z desky bývá lepší, odteď je všechno jinak.
EOST - křest alba Watching Black
Palác Akropolis Praha, 29. ledna 2007
