Groove Armada před „premiérou“: Minulý koncert jsme měli zrušit

Groove Armada je přes deset let synonymem pro košatou elektronickou hudbu na pomezí soulu, hip hopu a rocku. Tom Findlay a Andy Cato ve čtvrtek v pražském klubu SaSaZu představí své největší hity i chystané nové album Black Light. Po telefonu s námi hovořil Andy Cato.

V názvu máte slovo "armáda". Není to trochu v rozporu s vaší mírumilovnou hudbou?
(směje se) No možná dřív. Teď však pracujeme na nové desce a ta je laděná spíš temně. Čili se to bude hodit. Hodně z ní budeme hrát i v Praze.

Groove Armada tu hrála už před pěti lety, ale místo sebe jste poslali najaté hudebníky. Proč?
Nemohl jsem přijet z rodinných důvodů. A měli jsme dvě možnosti. Buď pražský koncert zrušit, nebo deset dní zkoušet s hudebníkem, který mě zastane. Vybrali jsme tu druhou. Ale teď lituju, že jsme to nezrušili.

Z prohlášení managementu však tehdy vyplývalo, že to bylo plánované.
To naprosto ne! Tohle je věc, kterou jsme předtím ani potom neudělali. Koncerty jsou pro nás důležité.

Armada měla dorazit už v červenci

Kapela koncert nakonec odvolala, portál iDNES.cz tehdy připomněl její největší hity.

Na novince Black Light jste se rozhodli zvážnět a zrockovět. Proč?
Vypršela nám smlouva s velkou nahrávací firmou. A najednou si můžeme dělat, co chceme, třeba písně určené hlavně k živému hraní. Takže tam je spousta kytar a živých bicích. Je z toho rocková deska s trochou elektroniky. A jsme na ni pyšní.

Na albech jste často mívali hosty. Co tentokrát?
Na nové desce jsme se vynasnažili, aby Groove Armada fungovala jako celistvá kapela. Většinu vokálů obstarává naše kmenová zpěvačka Saint Saviour. Je opravdu úžasná, to ostatně sami uvidíte, a jsem moc rád, že ji máme. Ale nějaké hosty jsme si pozvali. Například tam máme jednu skutečnou legendu – Briana Ferryho.

Kdo přišel s nápadem vysamplovat šlágr Old Cape Cod od zpěvačky Patti Paige do vaší skladby At The River, což byl před deseti lety váš první velký hit?
Vlastně to byla obrovská náhoda. Zrovna jsme tehdy nahrávali naše druhé album Vertigo. Trávili jsme týdny ve venkovském studiu ve střední Anglii a jeli jsme si do malého obchůdku ve vesnici koupit si chleba. U pokladny měli několik cédéček za babku a mezi nimi bylo i jedno, co se jmenovalo Oblíbené písně z šedesátých let. Tak jsem si ho koupil v naději, že tam bude něco, co bychom možná mohli vysamplovat. A to se i stalo. Jenom jsme to trošku zpomalili a já k tomu nahrál trombon.

Napadlo vás, že výsledek bude takhle úspěšný?
Ani náhodou. Možná až teď na naší nové desce jsou dva, tři songy, o kterých si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co jsme udělali. Ale tehdy jsme neměli ani páru, co se může stát.