"Ach, kolik rozdílných poloh jen skrývá váš talent," klaní se Čestmír Řanda coby Generál Otis Ivě Janžurové v roli herečky Evelíny Keletiové v mojí oblíbené komedii Pane, vy jste vdova.
Stejnou poklonu bych rád vyseknul i Alison Goldfrapp, zpěvačce britské elektronické dvojice, kterou vytvořila s multiinstrumentalistou a producentem Willem Gregorem a která tak trochu proti zaběhnutým pravidlům do svého názvu vetkla příjmení jednoho ze svých členů. I Alison s lehkostí střídá tváře jako na maškarním bále a to platí i pro jejich společné čtvrté album, aktuální novinku Seventh Tree.
Vždycky jsem obdivoval sebejistotu, jíž Goldfrapp oplývali v jakékoliv fázi svojí kariéry. Vlastně už na první desce Felt Mountain se tvářili jako významná a velká kapela, což je dost možná jeden ze základních předpokladů pro to, aby se jí nakonec stali. Debut sice komerčně propadl, Goldfrapp přesto vynesl nominaci na cenu Mercury, což se zejména v Británii počítá.
Tehdy byl specializací dvojice éterický ambientní elektropop plný harmonických vibrací a pozitivního pohledu na svět. Ale hned na druhé desce Black Cherry se Goldfrapp a zejména Alison proměnili. Z cukrové panenky se pod vlivem glam rocku a výmarského kabaretu stala dekadentní rozmazlená femme fatale, která rozhodně nepůsobila dojmem, že pokud na ni sáhnete, rozpadne v se prach.
Black Cherry bylo úspěšnější než debut, Goldfrapp se s ní podívali i do britské Top 20, ačkoliv na její zdolání byli pořád trochu artistní. Což změnila následující deska, latexově mejdanová Supernature, obsahující dva velké hity, taneční Ooh La La a zejména nádhernou elektrobaladu Number 1, které desce pomohly k druhému místu v UK Chart, a nebýt Bluntova Back To Bedlam, nejspíš by žebříčku vévodila.
Tentokrát to ale nevonělo kritice, která dvojici obvinila, že už se snaží až příliš zalíbit, a Goldfrapp na to zareagovali. Prudce otočili kormidlem, vrátili se zase na začátek a temný, přijímající jin zase vystřídal světlý a aktivní jang.
Alison Goldfrapp a Will Gregory se na Seventh Tree tváří, jako by se glamová a excentrická epizoda v jejich kariéře nikdy nekonala. Žádná dekadence, do sebe zahleděnost a manýrismus jako na Black Cherry nebo Supernature. Seventh Tree je manifest všeobjímající lásky, spirituální pop, který navazuje tam, kde skončilo Felt Mountain.
Povznášející energie, pozitivní psychedelie, hojný výskyt krásných smyčců, mellotronu i orientální nádech jsou jasným odkazem na generaci lásky, jejímž hudebním vrcholem bylo v nadpisu zmíněné album The Beatles. Tomu odpovídá i tempo písniček, které jsou až na předposlední Caravan Girl snové, jako když se vznáší babí léto.
Seventh Tree by mohlo posloužit jako soundtrack k hollywoodské romantické komedii o indické bohyni lásky Lakšmí, pokud by bydlela v Covent Garden, chodila nakupovat do Soho a nakonec si vzala Hugha Granta. A od Goldfrapp to byl rozhodně chytrý tah, protože změnou nálady se vyhnuli nebezpečí, že pokračováním v duchu předchozích alb upadnou do pseudodekadentní křeče.
Za samozřejmost se dá považovat, že deska je prostě výborně nahraná, všechno je vyváženo a na svém místě a s každým dalším poslechem se dostává víc pod kůži. Jediné, co tomu skutečně chybí, je výrazný uhrančivý hit na první dobrou, jakým byla na minulé desce třeba právě nádherná Number 1. Podle mě to ale byla otázka vědomého rozhodnutí.
Kdyby Goldfrapp chtěli udělat kolekci natřásavých rádiových singlů, udělali by to. Oni se pokusili o kompaktní nahrávku o lásce, svobodě a míru, což se jim evidentně povedlo. Tak na sebe koukejte být hodní.
Golfrapp - Seventh Tree
EMI
Nej skladby: Little Bird, A&E, Caravan Girl
Hodnocení Filter: 80 %
