Blur: Chaos je skvělá věc

V polovině devadesátých let žila hudební scéna na ostrovech britpopem a (předstíranou?) rivalitou mezi jeho dvěma největšími hvězdami - Oasis a Blur. Skupina bratří Gallagherů vítězila o chloupek u publika a vlídněji ji přijímala i kritika, a to díky jedinečnému rockovému zvuku i nepochybnému skladatelskému umění. Zato Blur měli image popových tajtrlíků, kteří se s "druhými Beatles", na něž se Oasis sami pasovali, snaží s jazykem na vestě držet krok.

Přeneseme-li se střihem do současnosti, spatříme obrázek, který mohl předvídat snad jen jasnovidec: Oasis zůstali přesně tam, kde byli, a jejich někdejší konkurenti jim dávno zmizeli z dohledu. Blur jsou totiž už několik let jednou z nejtvořivějších a nejprogresivnějších britských kapel.

Parta čtyř kluků, kteří v roce 1994 vtrhli do hitparád s albem Parklife a rozvernými popěvky typu Boys And Girls, opakovala osvědčený recept snad jen na příštím albu The Great Escape (1995). Počínaje projektem Blur (1997) hledá neustále nové cesty a každou svou nahrávkou přesvědčuje o tom, že oplývá nejen odvahou experimentovat, ale také talentem a muzikantskými schopnostmi.

"Jasně, chceme se muzikou živit," vysvětluje zpěvák Damon Albarn, "ale to neznamená, že bezpodmínečně přistoupíme na pravidla showbyznysu. Nebudeme vydávat stejné desky jen proto, že by se prodaly. Chceme vytvářet muziku, která bude mít nějaký význam, která lidi osloví a zasáhne, která bude ve srovnání s konkurencí v něčem jiná a bohatší. Věříme, že když se muzikant dostane do hitparád, má určitou zodpovědnost za to, co lidem předloží."

Právě Albarn se zřejmě nejvíc zasloužil o to, že Blur zapracovávají do své hudby stále nové žánry. V pauze mezi deskami své mateřské kapely se totiž podílel na úspěšných projektech Gorillaz a Mali Music. "Jak stárnu, zjišťuju, že je pro mě nejen v životě, ale i v hudbě nejdůležitější vyváženost. Všechny hudební prvky jsou fajn, pokud jsou součástí celku. Poslouchám třeba Stravinského, Beatles nebo Jamese Browna. Nedokázal bych se spokojit s jedním žánrem, to bych se unudil k smrti."

V souladu s touto filozofií je nejnovější album Think Tank neobyčejně pestrá, mnohovrstevnatá a propracovaná nahrávka, která se jako vždy znatelně liší od všech předchozích. "Změna je život a chaos je skvělá věc," směje se Albarn a odkazuje tím i na první zásadní personální změnu, k níž kapela za dobu své existence přistoupila: na počátku přípravy Think Tank byl z kapely za velkého mediálního humbuku vyhozen kytarista Graham Coxon. "Nepřišel na první schůzku kvůli nové desce, přitom jsme věděli, že je ve městě," vysvětluje zpěvák. "Mohli jsme si říct: Ježišmarjá, co budeme dělat? a rozpustit to. Ale zaujali jsme k té situaci pozitivní postoj, zkusili jsme skládat ve třech a šlo to neuvěřitelně dobře. Když se pak Graham konečně dostavil, začalo to drhnout. Tím pádem to bylo vlastně hrozně jednoduché."

Nového kytaristu, bývalého člena Verve Simona Tonga, angažovali Blur až po dokončení alba, což se na nahrávce projevilo. "Já na kytaru moc neumím, takže jsme často pracovali bez ní. Je tedy logické, že některé písničky stojí na base a bicích." Spekulace o tvůrčí potenci zbylé trojice s vydáním Think Tank definitivně padly. "Je samozřejmé, že každá změna v zavedené kapele vyvolá spoustu otázek," říká Albarn. "Ale Blur jako celek jsou důležitější než kdokoli z nás." A Blur jako celek jsou evidentně ve vrcholné formě. "Každý muzikant říká, že jeho poslední deska je ta nejlepší," shrnuje zpěvák. "Ovšem v našem případě je to pravda."