Zprávu o úmrtí sdělil Martin Skyba z Českého filmového a televizního svazu Fites.
Vnučka nakladatele Adolfa Synka a mladší sestra novináře, básníka a televizního režiséra Františka Listopada přežívala svá dívčí léta v terezínském ghettu. Po válce vystudovala novinářskou fakultu a uplatnila se v lektorátu hraného filmu na Barrandově.
Na počátku 50. let, poznamenaných novým antisemitismem, byla propuštěna a perzekvována. V roce 1954 se začala pracovat v nakladatelství Naše vojsko, rok navštěvovala Filmovou fakultu Akademie múzických umění, odkud její profesní cesta vedla do dokumentace Ústřední půjčovny filmů.
Její texty vyhledávali novináři i filmoví fandové
Podle Skyby pak Munková redigovala cyklostylovaný týdeník Filmové informace, který byl ve své době zdrojem jedinečných údajů vyhledávaných novináři i filmovými fanoušky.
V roce 1964 nastoupila jako dramaturgyně Studia kresleného a loutkového filmu, kde spolupracovala na filmech a televizních seriálech populárních večerníčků například s Václavem Merglem, Jiřím Šalamounem, Milanem Klikarem a Vladimírem Jiránkem.
Podílela se na řadě scénářů a adaptací. Jejím největším úspěchem byl seriál Štaflík a Špagetka, jehož scénáře psala se svým mužem Jiřím. Výtvarně ho zpracoval Zdeněk Smetana a režíroval Václav Bedřich.
První příběhy o Štaflíkovi se Špagetkou vznikly v roce 1968, kdy manželé Munkovi bydleli s dcerou v malém panelovém bytě. "Místo živého psa jsme jí proto napsali povídání o pejscích," vysvětlila to Munková před čtyřmi lety při křtu dalších dílů příběhů obou oblíbených postaviček. Jako třináctidílný černobílý animovaný seriál měly premiéru už v roce 1969.
Původní název Psí život však prý kvůli tehdejší složité politické atmosféře autorům způsobil řadu potíží a museli jej změnit. Pokračování televizní série pak bylo už barevné, oba hrdinové udělali radost dětem ve 40 zemích.
Básně Munkové jsou součástí terezínského oratoria
V posledních letech se Munková podílela na vedení rozhovorů o historii animovaného filmu pro sbírku Národního filmového archivu Orální historie. Jedním z jejích posledních tvůrčích činů byla péče o vydání korespondence Manky a Josefa Jedličkových v knížce Milý pane Wilde.
Alena Munková byla zřejmě posledním žijícím českým židovským dítětem, od kterého se dochovaly básně z terezínského ghetta a které přežilo holokaust.
"Zážitky z druhé světové války a především z ghetta v době, kdy jsme sotva odrostli dětským střevíčkům, není možné vypustit ze života," komentovala to tato dramaturgyně a scenáristka.
Její básnička nadepsaná Olze, kterou napsala v hrozných podmínkách uprostřed války, se stala součástí Terezínského oratoria amerického skladatele Franze Waxmana z poloviny 60. let. Před čtyřmi lety mělo v Praze českou premiéru.
