Podle italských médií zemřel na rakovinu. Posledních více než deset let strávil slavný režisér na kolečkovém křesle. Rodák ze severoitalské Parmy způsobil jeden z největších skandálů v dějinách kinematografie, a to v roce 1972 svým erotickým filmem Poslední tango v Paříži, za nějž byl v Itálii odsouzen k podmíněnému trestu vězení a ztrátě občanských práv na pět let.
Příběh staršího Američana, který hledá útěchu v anonymním sexu s mladou Francouzkou, byl některými označen za perverzní pornografii, podle jiných změnil kinematografii. Hlavní role v tomto kontroverzním filmu ztvárnili Marlon Brando a Maria Schneiderová.
Jeho otec byl italský básník Attilio Bertolucci a než se dal k filmu, i mladý Bernardo se prosadil s poezií. V roce 1961 spolupracoval s Pierem Paolem Pasolinim jako asistent režie, o rok později už točil vlastní snímek. Kriminální drama Smrt kmotřička vzniklo na základě skutečné vraždy římské prostitutky a Pasolini se spolu s Bertoluccim podílel i na jeho scénáři.
Bertolucciho snímky se vyznačovaly výrazně barevným vizuálním stylem. V roce 1970 natočil Konformistu, psychologický portrét muže, který se zaprodal fašistickému režimu. Film vznikl podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Bertoluccimu vynesl první ze tří nominací na Oscara.
Druhou naději na ceněnou sošku získal se zmíněným Posledním tangem v Paříži v roce 1974 a nominaci konečně proměnil v roce 1988 díky Poslednímu císaři. Akademie jej ocenila jako režiséra i autora adaptovaného scénáře.
Na festivalu v Cannes byl dvakrát nominován v hlavní kategorii za filmy Tragédie směšného člověka a Svůdná krása. V roce 1990 zde sám předsedal porotě a v roce 2011 obdržel i Čestnou zlatou palmu.
Bertolucci se považoval za marxistu a své politické vnímání obtiskl také do filmů, které psal a natáčel. V roce 2009 podepsal petici, která žádala švýcarskou vládu, aby propustila režiséra Romana Polanského, který čekal na vydání do Spojených států kvůli soudu.
Bertolucciho filmy mají několik společných prvků - obsahují téměř psychoanalytický rozbor postav, v řadě z nich se objevují více či méně odvážné erotické scény, příběhy se často dějí na pozadí skutečných politických událostí a mnohdy nechybí četné cinefilské odkazy.
