Pokouším se vžít do pocitů, kterými může trpět, pokud se dopustil něčeho proti svému přesvědčení. Asi to je opravdu celoživotní trauma. Jan Werich se pravděpodobně po letech shovívavě usmíval nad levicovým vzkazem, vzešlým z dvojfilmu “Pekařův...”. Jenomže tehdy to tak vnímal srdcem, třebaže pošetile a naivně. Doba po Chartě 77 byla však velmi rozdílná a proto podpis pod Antichartu byl vnímán jako jednoznačný názor a zřetelný souhlas s komunistickou normalizací. Proto ta bolestná kocovina. Zřejmě je takových lidí víc, třeba bezejmenných, kteří si podobné těžké jho nesou až do hrobu. A o to smutnější pak je, že nad jejich vnitřním trápením dnes už jen leckdo pokrčí rameny.

Teda sorry, ale dát to odpoledne ve čtvrt na čtyři...