Vzpomínat lze jen na med či na amarouny

  • 10
Kdo o čarodějnické noci přebral omamných nápojů, mohl s pozdním prvomájovým probuzením propadnout děsu, že třináct let svobody bylo jen snem. Padesát let vysílání totiž Kavčí hory slavily, jak jinak, vzpomínáním. Z nouze věčných repríz se stala záměrná ctnost.

Na ČT 2 vyčítal Milouš Jakeš stotisícový příjem jinak "milé holce" Haně Zagorové a král reklamy pan Vajíčko předváděl vynález století, plastové obaly na vejce, jež ani cihly nepromáčknou.

Retro mělo tentokrát důvod, smysl, stavbu i hravost, neboť část programu vybírali diváci. Jiná věc je, nač se dá vlastně ještě vzpomínat, aniž by hluboká nuda bývalá nestvořila nudu dnes stokrát propastnější. Na bránici stále vděčně útočí okamžiky, kde rozdíl vůči minulosti vyloženě trčí - reklamy a vůbec prvky spotřeby.

Snad i ta nejpitomější současná rozprava nad pracími prášky se jeví coby bezedný vesmír možností vedle reklam na státní sterilované zelí nebo družstevní med, pro který chodíval brácha huňatého medvěda do Jednoty.

A teenageři, jimž školní dějepis už nutně leze krkem, musí řičet při pohledu na kutily vyrábějící s Přemkem Podlahou po domácku "sněžná prkna", na zdejším trhu věc tehdy nevídanou. Tenhle smích nebolí.

Jinou možnost - smích k pláči - nabídl doklad, že v televizní zábavě se nezměnilo nic. Hvězdy vytrvaly i se svými hity, pouze soutěžící lid už nevystupuje s tituly Hrdina socialistické práce a krotké starty slušňáckého tria Novotný - Náhlovský - Moudrý vyhlížejí vedle jejich nynějších estrád jako palác vedle kravína.

Z čiré politiky přežívá jen Jakešův projev na Červeném hrádku, silné bavičské číslo konkurující svým stylem i dnešním kabaretům se zajícem Zazou a jeho vrchním krotitelem.

Ale obecně politika už tenkrát šedá, žvanivá, dutá a trapná nebaví ani dnes. Čím taky? Z nudy nic než nudu nevykřesá ani čas. Krátce po listopadu 1989 ještě rozesmála přehlídka krojů a popu na sovětskou notečku, teď už je to čistě otrava.

Bohužel diváci volili vždy z téže škatulky: mezi dvěma bakalářskámi povídkami, mezi pohraničníkem a družstevnicí. Kdyby volba stála Jakeš, nebo silvestr, byl by výsledný vzorek průkaznější. Věděli bychom, zda se nám stýská po velké straně, či po velikánu Menšíkovi.

Zářný příklad, jak vzpomínat, dají 7. května Návštěvníci v seriálu o seriálech Pokračování příště. Tam nejde ani o stesk, ani o školení, ale o kult dnešních pětadvacetiletých, pro něž byli Návštěvníci prvním setkáním se sci-fi, s erotikou a s akcí v době, kdy Západ žil Hvězdnými válkami.

A v duchu téhle generace je stvořen celý pořad o Návštěvnících: bez politických soudů, odlehčený, vesele zkoumající, co měli Josef Bláha a Bruce Willis z Armageddonu společného kromě záchrany Země a zbytku vlasů a v čem se podobá světelný meč zámořských rytířů Jedi "podpalovátkům" Návštěvníků.

Pro mladé diváky, jež ČT ztrácí, je to zajímavější než kádrování Žen za pultem. Zjišťují, že snílkové a hračičkové celého světa k sobě mají blízko a že amarouny, smyšlené jídlo Návštěvníků, přežije možná i soudruhy Vajíčka a Jakeše.

,