Ale ti, jimž jména nových francouzských hvězd mnoho neříkají, zaháleli v přestávce mezi odjezdem Nicole Kidmanové a příjezdem Clinta Eastwooda, který přivezl svou novinku Mystic River.
Horší je, že před udílením cen klesá i úroveň děl. Po řadě pozoruhodných filmů, kam patřily Swimming Pool Francoise Ozona či Elephant Guse Van Santa, přišel rozvláčný obraz brazilské vesnice, který natočil Hector Babenco.
Hodina vlka, francouzský film rakouského tvůrce Pianistky Michaela Hanekeho, byl uveden mimo soutěž a vzbudil rozpaky. Obraz společnosti po katastrofě má varovný tón, ale trpí statičností podpořenou temným, těžko čitelným obrazem.
Film Bertranda Bonella Tiresia byl přeřazen do soutěže na poslední chvíli, aby v ní nechyběl zástupce mladé generace Francouzů. Moderní verzi antického mýtu líčící proměny transsexuála v ženu a zase v muže, jemuž jeho věznitel vypíchne oči, ocenila část avantgardní kritiky, jinak propadla pro krajní naturalismus snoubený s nudou.
Ještě hůře dopadla japonská Skvělá budoucnost, jejíž tvůrce Kijoši Kurosawa má se slavným jmenovcem společné právě jen příjmení. I jeho zašifrované podobenství, v němž stěžejní roli hraje jedovatá medúza, se ocitlo v soutěži v posledním okamžiku, aby doplnilo nevelký počet filmů z Asie. Tu zastupoval ještě čínský Purpurový motýl, hybrid hollywoodského thrilleru s politickou zápletkou a Evropou inspirovaného předlouhého ulpívání na tvářích postav.
Ani film Clauda Millera Malá Lili nesplnil očekávání těch, kdo si váží jeho předchozí tvorby. Pokus přesadit postavy Čechovova Racka do současnosti nevyznívá příliš přesvědčivě. Série méně podařených děl vyvrcholila dílem Vincenta Galla Hnědý králíček, nad jehož účastí v soutěži kdekdo kroutí hlavou.
Pravda, mužný sexsymbol konce 20. století, který předváděl těsné slipy, pak hrál v nezávislých amerických dílech a od roku 1998 i režíruje, má své obdivovatele a nelze mu upřít talent ani vytrvalost, byť jeho sebeuplatňování kolísá mezi naivitou a drzostí. Kdo přečkal jednotvárné putování hrdiny, kterého ztvárnil samozřejmě Gallo, viděl velmi odvážnou scénu orálního sexu, jež snímku část diváků zajistí.
Lars von Trier, jehož Dogville se nepochybně nabízel, vyhrál už s Tancem v temnotách. Bylo by tedy nepravděpodobné a nediplomatické, kdyby mu porota znovu přiřkla vítězství. Ve hře jsou pro naléhavost témat i originální ztvárnění zřejmě Elephant Guse Van Santa či V pět hodin odpoledne Samiry Makhmalbafové, zastánce má i film Kanaďana Denyse Arcanda Invaze barbarů, ač se blíží filmové řeči 70. let.
Na rozmanitost stylů si ostatně stěžovat nelze: od klasických příběhů Pupiho Avatiho či Clinta Eastwooda přes metafory Raoula Ruize či Petera Greenawaye, jehož film Kufr Tulse Lupera uvidí diváci až dnes, po brechtovskou alegoričnost von Triera či minimalismus Alexandra Sokurova ve filmu Otec a syn má porota dost námětů k úvahám. Už méně však k argumentům pro ocenění.
 Australská herečka Nicole Kidmanová |
 Americká modelka Jerry Hallová na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. (17. května 2003) |
 Gerard Depardieu s herečkou Sandrine Bonnaireovou pózuje na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. (17. května 2003) |
 Arnold Schwarzenegger přijel do Cannes s manželkou Mariou Shriverovou. 56. mezinárodní filmový festival v Cannes. (16. května 2003) |
 Topmodelka Adriana Sklenaříková |
 Americká herečka Claire Danesová na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. (16. května 2003) |
 Clint Eastwood v Cannes |
 Top modelka Iman na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. (22. května 2003) |
 Elizabeth Taylorová na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. (21. května 2003) |
 Americký herec Adrien Broday na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. (22. května 2003) |
 Geraldine Chaplinová na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. (22. května 2003) |
 Sir Elton John |
