Když fanoušci s intelektuální ctižádostí uštědří snímku přívlastek nekompromisní, myslí tím názorně až brutálně krvavý. Což Upgrade opravdu je, ale současně má mozek, vtip a styl.
Ostatně již úvodní titulky čte odosobněný počítačový hlas a stylizovaný zautomatizovaný svět zde snad ještě vášnivěji než programátorova žena z Důvěrného nepřítele nenávidí staromilský automechanik, kterého hraje Logan Marshall-Green.
Výchozí situace se sice dlouho odkládá a poté staví na obehrané pomstě vdovce za násilnou smrt manželky, nicméně čekání na úder zpestřuje kamera působivými obrazy bizarní budoucnosti, v níž se domy či vozy řídí (zdánlivě) bezpečně samy. A když po osudném útoku skončí ovdovělý hrdina na vozíčku a voperují mu zázračný čip, který jej postaví znovu na nohy, do jisté vypravěčské obřadnosti přibude hravost, ba dokonce humor.
Přístroj totiž se svým „pánem“ hovoří, radí mu, obstarává za něj rvačky přísunem schopností hodných komiksových superhrdinů, ale také jej občas přivádí k nepříčetnosti, třeba když na žádost ve vypjaté situaci „Dej mi vteřinu“ okamžitě odpoví „Vteřina uplynula“.
Promyšlená partie
Jistěže třicet let po RoboCopovi neznamená ani vylepšený vymahač spravedlnosti naprosté zjevení, ovšem Whannell umí s tradičními motivy žánru sci-fi pracovat autorsky vynalézavě a režisérsky rafinovaně, takže z omezeného rozpočtu činí vlastně výhodu, ne-li přímo záměrnou ctnost. Ne náhodou recenze snímku Upgrade v Rolling Stone mluví o „dobrém moderním béčkovém filmu“.
Samozřejmě se ani solidní sci-fi nevyhne klasické hádance, kdo za vražedným spiknutím stojí, tedy jestli za nitky v pozadí tahají lidé, potažmo mocné firmy, nebo samy stroje. Překombinované řešení ve finále potom lehce otráví – mimochodem znovu se až překvapivě podobá vyústění Důvěrného nepřítele.
Tuctově padoušsky vypadají i zlosynové, byť vládnoucí vesměs netuctovými zbraněmi, a ke standardní žánrové výbavě patří rovněž policistka, která se zásadně vrhá do sólových akcí bez posil.
Jako by se tvůrci filmu Upgrade soustředili na vskutku promyšleně rozehranou partii mezi mikročipem, jeho vynálezcem a jeho nositelem, zatímco vůkolní postavy i děje ponechali v zažité podobě.
Na druhé straně však typický temný thriller, respektive jeho znalecké příznivce nelze ošidit o nezbytné přísady, počínaje bitkou v zaplivané špeluňce a konče automobilovou honičkou, která rozhodně nechává zapomenout, že celou pocitovou parádu pořídil Upgrade za čtyři miliony dolarů.
Nízkonákladové horory zjevně poskytují nejlepší školu metod, jak za málo peněz nadělat hodně muziky. Ovšem Upgrade není pravověrný horor a bylo by škoda, kdyby se jeho konceptu chopil Hollywood, aby vyrobil nákladnou, okázalou, hvězdně obsazenou předělávku. „Dobré moderní béčko“ jako Upgrade totiž může fungovat právě jen na půdorysu nezávislé hračky z dílny šikovných nadšenců.
