Legendární představení inscenované na nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu, kde v titulní roli nechával Tříska svým hereckým darem zapomenout na drobnou senzaci, že příslovečné „král je nahý“ tu předváděl doslova, totiž herec posvětil i soukromým pochopením pro nešťastného hrdinu Shakespearovy tragédie.
„Málo platné, je to sice protivný dědek, ale nelze mu upřít jistou velikost: vždyť on těm svým třem dcerám opravdu úplně všechno rozdal,“ popsal tehdy své pojetí Leara. Koneckonců sám se v jeho roli rovněž takříkajíc „rozdal“ a nejen on.
Je důležité si občas připomenout, že po boku velikána rostou i ostatní a že kdykoli divák brblá nad uniformní recyklací hereckých tváří v nekonečných seriálech či komediích, měl by je vidět v projektech, na nichž jim opravdu záleží.
Třeba zrovna v Králi Learovi, kde si Jiří Langmajer, Adrian Jastraban či David Prachař ostudu rozhodně neudělali. Přestože král je vždycky jenom jeden – a tím byl tenkrát Jan Tříska.
