S ohlasy na film to není špatné

  • 2
Režisér Ivan Vojnár, jehož nový film Lesní chodci měl premiéru právě před měsícem, přišel on-line diskutovat se čtenáři iDNES. "Není to tak špatné," odpověděl režisér na otázku, jaké má na film ohlasy. "Někdy mě mrzí, že jsem chválený za to, co jsem ve filmu příliš nechtěl zdůrazňovat nebo mám méně rád, a za to, co je tematickou podstatou, jsem někdy haněn. Některé kladné reakce jsou někdy až extrémně nadšené, a ty negativní naopak," uvedl dále.

Záznam on-line rozhovoru s režisérem Ivanem Vojnárem najdete ZDE.


Lesní chodci mají souvislost s knihou Chůze lesem od Ernsta Jüngera. "Ta dala dala autorovi původního scénáře Martinu Ryšavému základní ideovou náplň pro budoucí text. Lesní chodci jsou obměnou názvu eseje Chůze lesem. V tomto eseji jde o les coby metaforu svobody, ale Jünger chtěl pojmenovat spíš svobodu politickou," prohlásil Vojnár.

Jednu z hlavních rolí ztvárnil ve filmu Jiří Schmitzer. Jak se ho podařilo pro roli získat? "Jiřímu Schmitzerovi jsem dal přečíst jednu z verzí scénáře asi půl roku před realizací. Znal jsem ho jen 'letmo', a to proto, že jsem se před časem přestal dívat na televizi. Nevěděl jsem, jak často hraje. To mi ale vůbec nevadilo a nevadí, když roli přijal. Asi mu byl text blízký," napsal režisér.

Debata se dotkla i nedávných výsledků Českého lva. "Rok ďábla považuji za velmi špatný film," vyjádřil se k vítěznému snímku Vojnár. "Před týdnem charakterizovala

Ivan Vojnár o "tuláctví"

"Tuláci? Co to vlastně znamená? Základní postavou světové kinematografie je vždy nějaký tulák. Např. tulák Charlie Chaplin. Na to se hodně zapomíná, že? Já tulák nejsem, ale myslím si, že by mi to neškodilo. Chce to ale opravdovou odvahu. V Lesních chodcích nejde o tuláky a lidi 'na okraji' jako spíš o akceptování jakékoliv životní jinakosti. Tomu se ale v Čechách příliš nevěnujeme a moc se nám to nedaří. Všehcno jiné se rychle dostává na okraj našich zájmů. Je to možná až určitý sociální rasismus."
Dominika Prejdová v Respektu (souhlasím úplně), že v tomto filmu je duchovnost nahrazena duchařením a 'ďábel' je skryt v alkoholu. Povrchnost nad povrchnost. Povrchní jsou i Petra Zelenky afekty kolem Českého lva," myslí si Vojnár.

Jako režisér je podle vlastních slov Vojnár hodný a na své herce nekřičí. "Při natáčení se snažím o dobrou atmosféru, protože přijímám podněty od všech a odevšad. Postupuji jemně, pokud to jde, chci také dělat jemné filmy," říká.

Na blížícím se festivalu v Karlových Varech se však Lesní chodci neobjeví. "Film byl na festivalu v Rotterdamu, a proto nemůže už být v soutěži v Karlových Varech. Příští týden však bude v soutěži festivalu ve Wiesbadenu."

Ivan Vojnár
Ivan Vojnár vystudoval kameru na pražské FAMU. Po absolutoriu spolupracoval jako kameraman na řadě českých a slovenských hraných filmů a dokumentů, dlouhá léta točil například s Drahomírou Vihanovou.

Samostatně režíroval portrét Boleslava Polívky Sen o Pierotovi (1988), anketní snímek Strach (1989, spolu s Jaroslavem Hovorkou), dokumentární variaci na bezdomovecké téma Cesta (1992) či portrét výtvarníka Petra Kavana Krajina s ohněm (1992).

Je také autorem GENu o kolegovi Miroslavu Ondříčkovi (1993) či dokumentární eseje o pacientech psychiatrické léčebny V zahradě, která v roce 1995 získala hlavní cenu pro dokument na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. V rámci televizního cyklu Zpověď natočil dokumenty Řidič a Václav Klíma ve výkonu trestu a v rámci cyklu Oko snímky Ještě nezemřela Ukrajina a My, lidé století.

Vojnárův celovečerní hraný režijní debut Cesta pustým lesem získal Českého lva 1997 za výtvarný počin, v mezinárodní premiéře byl úspěšně uveden na MFF v Rotterdamu 1998 a obdržel ceny i na dalších filmových festivalech.

V roce 2000 se Vojnár na plátna kin vrátil s celovečerním dokumentem Proroci a básníci. Kapitoly z kalendáře, který získal cenu diváků na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a měl mezinárodní premiéru na MFF v Rotterdamu 2001.

Lesní chodce, které Vojnár natáčel od května 2001 do dubna 2002, zasadil do zvláštní krajiny severních Čech. Oba hlavní hrdinové procházejí podivně neměnnou městskou zástavbou Ústí nad Labem a dalších měst aglomerace.

Vojnárův film se vzdává konkrétních historických paralel. Přesto však v příběhu dvou generací, hledajících ve svých životech pevný bod, nabízí úvahu o možnostech

Recenzi filmu Lesní chodci najdete ZDE.

úniku z reality místa, času a lidské zodpovědnosti.

Herce si do snímku Vojnár vybíral především s ohledem na to, aby jako osobnosti vyhovovali jeho představě o postavách. Nebál se spojení profesionálních herců i amatérů, kteří za sebou měli jen pár hereckých zkušeností. Šlo mu především o zachycení autentičnosti příběhu a k tomu mu prý amatérští herci pomohli: "Amatéřští herci možná chvílemi nejsou úplně dobří, ale stále jsou autentičtí," říká.

Výrazným prvkem filmu jsou také monology jednotlivých postav. "Jsou to v podstatě vlastní životy herců," říká o nich Vojnár. "Herci dali své osobní příběhy darem svým postavám."

Režisér Ivan Vojnár při natáčení snímku Proroci a básníci - Kapitoly z kalendáře.

Ivan Vojnár při natáčení snímku Lesní chodci.

Ivan Vojnár při natáčení snímku Lesní chodci.

Ivan Vojnár při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (20. března 2003).

Ivan Vojnár při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (20. března 2003).

Ivan Vojnár při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (20. března 2003).

Ivan Vojnár při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (20. března 2003).