Recenze snímku Charakter

- Během tří let si odvezli nizozemští tvůrci dva Oscary za nejlepší zahraniční film roku. To asi nebude náhoda, přestože oba laureáti, "ženská" Antonia a "mužský" Charakter, mají napohled málo společného. Oba však oslovují tím, čemu se říká velký lidský příběh. "Velký" ovšem neznamená výpravnou obrovitost parníku, na němž tančí pouhé stíny hrdinů, nýbrž soustředěný, silný obraz jedinečného osudu či osudů.

V obou snímcích ožívají dokonce rodinné ságy, rozvržené v dobových kulisách po řadu let. A třebaže Antonii zdobí spíše laskavá lyrika, kdežto Charakter obrazová stylizace, v tom podstatném si podávají ruce. Neoslňují experimenty, "jen" zvládnutím podstaty stařičké jako svět: uměním vyprávět. Přitom si oba pomáhají postavou vypravěče, oba začnou "od konce" a předešlé události líčí zpětně ve vzpomínkách - sotva najdete vyšeptalejší metodu! Ale tady vlastně nevadí...

MUŽI MUSEJÍ VYHRÁVAT
Naproti tomu Charakter přísně analyzuje zcela jiný svět, ring mužské pýchy a ctižádosti, zběsilého souboje kdo s koho, v němž nevládne pokora, nýbrž pokoření. Ale z té poraněné ješitnosti vykřeše chytrý paradox: nemanželský syn, nuzák chorobně trpící pohrdáním nelítostného a vlivného otce, totiž právě v nenávisti vůči zploditeli najde hnací motor své kariéry. Sice kvůli posedlosti "já mu ukážu" škrtne ze života podstatnější věci, i lásku. Jenže nemít stále před očima otcův výsměch, možná by nešprtal po nocích ze stařičké encyklopedie, jež končí u písmene T a on k začátkům v advokacii zrovna potřebuje těsnopis. A kdoví: snad otec, jenž chlapci hází klacky pod nohy, uražen jeho matkou, jež odmítla sňatek snad právě těmi podrazy záměrně syna zoceluje k obrazu svému. Charakter se vrací až do minulosti předválečné a místo vesnické kroniky, již ztělesňuje Antonia, přináší drama naopak typicky městské, doladěné kriminální zápletkou. Vypjatý mnohaletý souboj nutně vrcholí krví, ale "oběť" a "pachatel" si mění role do poslední chvíle. Nad "detektivkou" režisér dramatizuje děj výtvarně: chmurné, strohé, v ostrých úhlech viděné kulisy působí hrozivě jak z expresionistických děl, zato v sociálních výjevech dělnických bouří jako by se kamera zhlédla v nočních barikádách Bídníků. Ale bez ohledu na letopočet, to hlavní se odehrává - v Charakteru stejně jako v Antonii - mezi lidmi, postavami doslova nabitými emocemi a sny.

Charakter (Nizozemsko 1997)

režie Mike van Diem
scénář Mike van Diem, Laurens Geels, Ruud van Megen podle dvou Boderwijkových novel
hrají Fedja van Huet, Jan Decleir, Betty Schuurmanová a další
distribuce Sunfilm
čas 119 minut, titulky