RECENZE Rychle a zběsile: Tokijská jízda: Citlivá srdce zběsile jezdí v kruhu

Milují automobilové honičky, rádi oslňují své půvabné vrstevnice, ale pod maskou drsných závodníků nosí citlivá srdce.

Americký akční film Rychle a zběsile: Tokijská jízda má jednu nespornou výhodu: je jedinou premiérou příštího týdne. Takže ani diváci, kteří předchozí dva díly úspěšné série klidně oželeli, nemají teď jinou volbu než vyzkoušet, čím tak fascinuje.

Rychle a zběsile: Tokijská jízda

50 %

USA, 104 minut

režie Justin Lin,

hrají Lucas Black, Zachery Ty Bryan, Caroline de Souza Correa, Henry Jaderlund,

Kinobox: 60 %

IMDb: 6.0

Popravdě řečeno na to těžko přijdou, pokud jim není rebelských sedmnáct, nemilují značkové výrobky či adrenalinové sporty a od kina čekají víc než čistě oddechovou zábavu.

V tom se „trojka“ podobá předchozím dílům, ve srovnání s nimi však náladu ještě omlazuje. V podstatě předvádí středoškolskou romanci proloženou svištěním pneumatik a japonskými kulisami včetně mafie.

Filmařsky spadá Tokijská jízda do rodiny snímků odchovaných klipovou metodou hudební stanice MTV. Hlavní roli tu hrají móda, muzika, střih a ramenatý hoch se statným zátylkem, sebejistě chodící po světě houpavým krokem novodobého kovboje.

Jen namísto koně sedlá auta, místo banditů stírá zlatou mládež či mafiány a v sázce jejich soubojů nejsou životy vesničanů, nýbrž přízeň sličné blondýnky, posléze brunetky.

Kvůli plavovlásce hned v úvodním závodu rozbijí soupeři za volantem půl města, způsobí karambol, a protože hrdinovi ještě není osmnáct, matka ho před polepšovnou uklidí „do vyhnanství“, k otci žijícímu v Japonsku. Oč starší nezvedený student vypadá, ve skutečnosti je herci Lucasovi Blackovi čtyřiadvacet let, o to legračněji vyhlíží v tamní školní uniformě.

Baví i jeho sžívání s dalšími exotickými prvky - jazykem, přezůvkami, jídlem a hlavně malými japonskými autíčky, kterými zprvu pohrdá, byť je na druhé straně k nevíře, že právě Američan coby jediný v japonské třídě nevlastní počítač ani mobilní telefon.

Ale hlavně je škoda, že z dnešní japonské reality - na rozdíl od oscarového filmu Ztraceno v překladu - pak už snímek neobjevuje víc než běžné turistické střípky, herny, karaoke a místní mafii jakuzu. Na garážových discoparty vládne globalizace včetně minisukní útlých studentek a jediné, čím se zdejší závody liší od hrdinovy zkušenosti, je způsob jízdy, kdy se řežou zatáčky pomocí ruční brzdy.

Americký vetřelec má zhruba půl filmu na to, aby novou techniku řízení zvládl a okouzlil tak tmavovlásku, jejíž dosavadní přítel má zlý kukuč, peněz jako želez a příbuzné v mafii. Osvojí si též zvyk, že při rychlosti 180 kilometrů za hodinu se prý tokijská policie už ani nepokouší řidiče stíhat, takže s 200 kilometry na tachometru má vyhráno. Opravdu příkladný hrdina za volantem: v nové éře bodového systému už by nesměl ani na koloběžku.

Oba předchozí díly akční série Rychle a zběsile vidělo v Česku dohromady téměř tři sta tisíc lidí, kteří na další pokračování teenagerovské historky o životním stylu „lehkosti bytí“ přijdou určitě znovu už kvůli zručným honičkám, skřípění brzd a řinčení plechu.

Ale pokud se chystá ještě čtvrtý díl, měli by autoři vymyslet víc než jen nové stěhování po zeměkouli za jinými značkami aut. Ačkoli jednou, někde mezi epizodami deset až patnáct, by se mohla v Pražské jízdě prosadit třeba i škodovka.