RECENZE: Caravaggiův stín jako by Formanově Goyovi z oka vypadl

Michele Placido, populární komisař Cattani ze seriálu Chobotnice, se nemusí stydět ani jako režisér novinky kin Caravaggiův stín, kde si dopřál jen menší úlohu. V titulní roli rebelského malíře, lehce romantizovaného křížence dobové lidové hvězdy a mušketýra Athose, září Riccardo Scamarcio.

Z filmu Caravaggiův stín | foto:  Film Europe

Jestli má však snímek zasazený na přelom 16. a 17. století k někomu opravdu blízko, pak je to jiný malířský životopis, poslední dílo Miloše Formana Goyovy přízraky. Ač v jiné době, řeší podobné téma, tedy hranice svobody umělce ve společnosti, jíž vládnou církevní dogmata.

Struktura vyprávění není zrovna objevná: papežův tajný špion má prověřit, jestli si Caravaggio zaslouží milost poté, co byl za zabití v souboji odsouzen k smrti. A jak zpovídá jeho známé, z minulých dějů inscenovaných v příznačném šerosvitu se skládá portrét mistra, jemuž nadání neupřou ani nepřátelé.

Miliardový obraz z půdy určí štítná žláza. Caravaggio byl na ně mistr

Ovšem obklopuje se lidmi, jež spojuje bolest, utrpení, nemoc, strádání, nuzota; právě ze zajímavých nebožáků včetně prostitutek si vybírá modely pro své postavy světců z evangelií, což se Vatikánu značně příčí a filmu dodává vděčnou stylizaci špinavě drsného prostředí, odpovídající výtvarnému ladění.

Současně však platí, že Caravaggio podle Placida je jen další v řadě géniů, kteří se vymykají, odlišují a provokují; chráněnec vlivných šlechtických rodů zosobněných nestárnoucí Isabelle Huppertovou, ale současně návštěvník podřadných hospod, tedy hrdina v daném žánru vlastně obvyklý.

Caravaggiův stín

65 %

Režie a spolupráce na scénáři Michele Placido, hrají Riccardo Scamarcio, Louis Garrel, Isabelle Huppertová, Brenno Placido

Faktograficky zajímavý a realizačně plnohodnotný příběh tak přece jenom nezapře stopu akademismu; jak s obrazy sexuálních orgií, tak s nespornou sílou Caravaggiových obrazů čaruje v podstatě tradičně, jen aby pod tíhou talentu nalomil i myšlení inkvizitorského vyšetřovatele.

Dvakrát se strach z pravdy coby ústřední společenské téma promítne do zásadního dialogu: nejprve při vězeňském setkání malíře s Giordanem Brunem před vědcovým upálením, poté ve finále, kdy se Caravaggio a jeho špionský stín sejdou konečně tváří v tvář. Solidní, chytrá podívaná; bez laciných pomůcek, ale též bez překvapení.