Napsal ji dnes už devadesátiletý rodák Adolf Burger podle vlastních zážitků z padělatelské dílny, již zřídili nacisté v koncentračním táboře.
Postava jménem Adolf Burger vystupuje i ve filmu – zosobňuje nejodbojnějšího z židovských vězňů, jenž odmítá sloužit výrobě falešných liber a dolarů i za cenu, že všichni půjdou na smrt. Ústřední střet však zastupují král padělatelů a důstojník SS, která tajné dílně velí.
Neškodný gauner
Ďáblova dílna volí styl Hartovy války, tedy "malé" války dvou mužů vedené ve velké válce světové, na komorní ploše a v krajní a nevšední situaci. Místo masových bitev tady vybuchuje tichá, úporná sevřenost, jež účinkuje daleko osobněji a dává zapomenout i na jistou sešněrovanost věčným modelem podobných dramat.
Ve zkratce jde o proměnu člověka, kterému dosud šlo jen "o kšeft", vyznával umění se přizpůsobit a věřil, že v "každým krimu je to stejný" a že "gauner s gaunerem se vždycky domluví". Jenomže předválečný padělatel je náhle gaunerem až směšně neškodným ve srovnání s masovými vrahy, kteří vězně s tiskařskou zkušeností drží naživu, jen dokud jejich um potřebují.
Příběh je rámován hrdinovou sebezničující závratí horečnatých sázek v poválečné herně Monte Carla, efektním, byť okatým gestem marnosti. Hlavní děj se však odvíjí chronologicky od chvíle, kdy požitkářský padělatel putuje do lágru a zkouší tu uplatňovat své metody zkušeného vězně.
Zlatá klec v pekle
Aby přežil, maluje "na zakázku" místní pohlaváry; pak je převezen s dalšími vězni do "zlaté klece", jak říkají uzavřenému bloku pro výrobu falešných peněz. V úzké komunitě vystupuje do popředí několik charakterů: odbojný Burger, ustaraný lékař, ruský student výtvarné akademie, bankéř spatřující v padělateli nadále nepřítele, nešťastný otec, jenž přežil své děti.
Film je představuje v situačních zkratkách, bez režijních ozdůbek, jen s měkce zdůrazněnými detaily bílé postele či mýdla, jež pro ně znamenají zázrak i stud. Právě "zlatá klec" určuje zásadní téma filmu: výsady uprostřed pekla, kde jiní za zdí umírají; sžíravou směs úlevy, strachu a pocitu viny.
K silnému, leč nijak novému morálnímu dilematu přistupuje ještě zajímavý prvek stavovské cti. Když Burger volá po sabotáži, král padělatelů mu vzdoruje nejen z obavy před následky jako ostatní, ale i proto, že chce předvést své mistrovství, dokázat, že jeho padělky oklamou i nejslavnější banku světa.
Za úspěch dostanou vězni bizarní dárky jako pingpongový stůl či masopustní mejdan, za průtahy hrozí poprava. Byť se film odehrává na tradiční šachovnici mezi mučedníky a pragmatiky, ve vypjatých situacích působí; naopak s přílivem slovních srážek idejí ochabuje a znovu nabere spád až v poslední absurdní hrozbě ze strany spoluvězňů.
K nejsilnějším zbraním Ďáblovy dílny patří střídmá režie, typově i výrazově přesný Karl Markovics v hlavní roli, ale hlavně fakt, že za ní stojí skutečný příběh. Právě filmy s takovým zázemím si chodívají pro Oscary.
Ďáblova dílna
Rakousko, režie Stefan Ruzowitzky, hrají Karl Markovics, Devid Striesow, August Diehl, titulky, 98 minut.
Hodnocení MF DNES: 70%
