Případ, jak jej veřejnosti předkládala paní Michaláková, měl ve skutečnosti i své stinné stránky. Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který byl obeznámený se spisy norských soudů, které případ řešily, v roce 2015 uvedl, že poměry v rodině Michalákových byly takové, že by možná k odebrání sáhly i české úřady. Indická rodina Bhattačarjových byla obviněna - kromě údajně jediného pohlavku a malého prostoru pro hraní - kvůli odlišným kulturním zvyklostem, které jsou v Indii zcela běžné, jako krmení dětí rukou, spaní s rodiči na jedné posteli a kvůli „nevhodnému" tradičnímu oblečení a hračkám.

Skutečná rodina Bhattačarjových, podle jejichž životního příběhu byl film Mrs. Chatterjee Vs Norway natočen, patří podle jména k nejvyšší bráhmanské kastě. A kastovní původ má v Indii stále velkou váhu.

Anurup a Sagarika Bhattačarjovi se přestěhovali do Norska v roce 2007. Po roce se jim narodil chlapec jménem Avigjan a v roce 2010 holčička Aišwarja. U Avigjana se v raném věku prý vyvinuly příznaky podobné autismu a byl umístěn do rodinné školky v blízkosti jejich domova. Rodinu údajně měsíce hlídala služba péče o děti a v květnu 2011 úřady páru děti pod záminkou špatné výchovy odebraly. Měli námitky, že Sagarika krmila dítě z ruky, a přirovnali to k nucenému krmení. A nelíbilo se jim, že děti spí na stejné posteli dohromady s rodiči, což je v indických domácnostech velmi běžné. Obvinili je, že děti neměly dostatek prostoru na hraní a že jim dávali „nevhodné“ oblečení a hračky. A kvůli jedinému pohlavku. Bhattačarjovi se obrátili na ministerstvo zahraničí, aby do případu zasáhlo. Po diplomatické roztržce mezi oběma zeměmi se norské úřady rozhodly svěřit děti do péče strýci z otcovy strany, což mu umožnilo přivézt je zpět do Indie. Jejich manželství mezitím procházelo neklidným obdobím a nakonec se rozešli. Sagarika Bhattačarjová musela podstoupit další právní bitvu, tentokrát v Indii, aby získala své děti do péče. Tvrdila, že ji bývalý manžel a jeho příbuzní falešně obvinili, že je psychicky labilní, a proto není schopna se o obě děti postarat. V roce 2013 jí soud svěřil děti do péče. Nyní údajně tráví klidný život v soukromí se svými dětmi v indické Kalkatě. (Zdroj: WIO News, 23. 2. 2023)

Tech problemu s jejich socialkou je tolik, ze to nemuze byt nahoda.

zdaleka nejvíc odebírá děti Británie, my jsme na tom identicky stejně jako Norsko

To neni o poctu ale o tom silenym zpusobu a nelidskym procesu

Asi bych tu nevyril vodu, pokud nezname/neznate okolnosti konkretnih pripadu.

Nevýřil byste vodu? Co je "výření" vody?

Lidi, kteří se chytají na tyto prefoukle kauzy, kteří potom za žádnou cenu nechtějí žít v Norsku - jen dobře, nebudou tam alespoň ostatním dělat ostudu :)

pokud budes zlobit, zaletime do norska a na letisti ti dam na zadek.....

Podobná logika byla v CSSR také, stát byl víc než rodina.

To co Norové dnes zkousely i jiné státy jako USA, Kanada, Austrálie zejména vůči domorodému obyvatelstvu. Vždy se to zvrtlo v teror.

Stat sice má více prostředků než chudá rodina na okraji společnosti, ale nemá rodičovskou lásku a odchovanci systému mají problem jak žít.

Stačí pomyslet na naše Dětské domovy. Tam jsou ale snad jen děti které nikdo nechce, ne ty které byly ukradené rodičům.

V devadesátých letech to bylo tak půl na půl. Dnes většina opuštěných dětí končí v náhradních rodinách. V ústavní péči pak jsou z velké části děti, které byly z rodin odebrány a ty, které tam jsou dočasně.

Je zvláštní, jak čSSd hýkala radostí, jak je to dokonalé, a chtěla něco obdobného zavádět i u nás. No, snad zůstane na smetišti dějin, kam patří...